take my hand.

2.

Pomalu otevírám oči. Rozeznávám v pozadí hlas mého otce. Ten druhý hlas neznám.

,,kde to jsem?!" začnu ještě v polospánku vyšilovat.

Už otevřu oči pořádně. Rozeznávám prostředí nemocnice. Za skleněnými dveřmi je můj naštvaně vypadající otec mluvící s doktorem.

*slyším:*

,,Jestli ten kluk nepřežije, tak vás budu žalovat a tu zkurvenou psycholožku taky!"

,,pane Deane, uklidněte se, chápu, že máte o svého syna strach ale můžu vás ujistit, že bude v pořádku"

otočím hlavu na druhou stranu..
vedle mě leží na lůžku paní Maxová, ale ta se ještě neprobrala.

*otevírají se dveře*

,,Troyi!" řekne naštvaně otec.

,,co se stalo tati?" zeptám se zmateně

,,tahle kráva,"
pokývne hlavou směrem k paní Maxové
,,s tebou jela a nabourala".

,,já si nic nepamatuju tati, vůbec si to nevybavuju"

,,to nevadí,ty si časem vzpomeneš, ale i tak tu děvku budu žalovat"

,,tati ne!, paní Maxová není zlá, určitě za to nemohla"

,,takže ty takhle jo!?," zeptá se vztekle ,,ty ji budeš ještě obhajovat ?"

,,eeeh, jo budu"

,,tak to ještě uvidíme chlapečku, teď vám udělám ze života peklo"

,,jakoby jsi mi ho nedělal doteď" odfrknu si.

,,cos to řek' ty buzno?"

,, žes mi peklo dělal doteď" zopakuju hrdě.

Liští mi facku přes tvář. Strašně to štípe.

Otec se chystá něco ještě říct, ale do místnosti vejde nějaký mladý doktor.
Uvidí mě, jak se držím za tvář a otce co je ze vzteku rudý jak rajče.

,,Pane Deane," prohlásí doktor ,,budete muset jít"
Vztekle se postaví a vypochoduje naštvaně z místnosti.

,,Ukaž,jak moc ti ublížil?" s těmi slovy mě chytne za ruku, kterou si zakrývám tvář a odsune ji.

,,Něčím ti to budeme muset namazat, zavolám sestřičku"

Pak přistoupí k paní Maxové a zkontoluje kapačku.

Všechno je očividně v pořádku, protože doktor odchází a u dveří se na mě ještě usměje.

*o hodinu později*

Tvář mám namazanou nějakou hojivou mastičkou a teď jen tak ležím a koukám do stropu.

,,Troyi?" uslyším.

otočím se a uvidím Scotta.

,,panebože Scotte!"

,,omlouvám se, že jsem nepřišel dřív, ani bych nevěděl, že jsi tady, nebýt tvé mamky"

,, zvláštní," pomyslím si ,,a to za mnou sama ještě nebyla".

,, říkala že ji šéfová nepustí z práce, ale hned potom se tady zastaví"

,,no dobře, oh Scotty, ani nevíš jak jse rád, že tady jsi"

,,taky jsem rád, že tě konečně vidím"

,,Troyi, chytni mě za ruku, tak dlouho jsem ji nedržel"

Konečně taky cítím jeho kůži, svěží, plnou života, tolik mi chyběl.

,, už tě nikdy neopustím" řekl mi.

,, já tebe taky ne Scotte"

chvíli jsme si pak ještě povídali, pak ale znovu přišel ten doktor.

,, Všechno v pořádku, pane Deane?" zeptá se.

,,jojo všechno v pořádku" odpovím mu.

pravděpodobně si všiml jak se se Scottem držíme za ruku a usmál se.
Potom přistoupil k paní Maxové. Furt nic. Už jsem z toho začínal být neklidný. Měl jsem o ní strach.

Doktor potom odkráčel pryč a já se ještě chvíli ustaraně koukal na paní Maxovou.

Najednou všechno začalo pípat, bzučet, blikat a paní Maxová s sebou začala cukat.
Rychle přiběhlo několik sester a dva doktoři.

Scotta jsem co nejpevněji držel za ruku a sledoval tu hroznou událost.

,, Epileptický záchvat" prohlásil jeden z doktorů.

,, dejte jí metandbjdjdos.....

zbytek už jsem nerozuměl, jen se mi motala hlava a taktak jsem vnímal Scotta co na mě furt něco mluvil.

* po nějaké chvíli*
zmateně se posadím na nemocničním lůžku a rozhlížím se kolem.
Tam, kde dřív ležela paní Maxová, teď bylo prázdné lůžko a Scott nikde.
Zavolám si přivolávacím tlačítkem sestřičku a chvilku nato přijde.

,, Sestři, prosím vás, kde je paní Maxová, co tu ležela dřív?"

,,no, heleďte se, jak bych vám to jenom.., zkrátka, paní Maxovou se nepodařilo zachránit, při epileptickém záchvatu spadla na zem a tím se jí poškodil mozek.. moc mě to mrzí, upřímnou soustrast"

Jsem v šoku. Tohle jsem vůbec nečekal. Neskutečnou rychlostí se mi vhrkly slzy do očí. Byly to vodopády slz co se ze mě valily. Nemohl jsem ani dýchat..

,,mohu pro vás ještě něco udělat,pane Deane?"

,,nene v pořádku, děkuji" odvětím.

a sestra odejde.
Nemůžu tomu uvěřit. Je mrtvá. Prostě tady není.

,,Co teď budu dělat?" zeptám se sám sebe.

,, Už mám jen Scotta" řeknu si.

V tom někdo opět otevře dveře, je to Scott.

,, broučku, co se stalo?" zeptá se vystrašeně, když mě vidí brečet.

jenom se kouknu na místo, kde bývala paní Maxová a jemu všechno dojde.

,,oh honey, to je mi moc líto, strašně mě to mrzí, vím co pro tebe znamenala"

,,to je dobrý Scotty" a obejmu ho.

Najednou se OPĚT rozrazí dveře a tam můj otec.
Celý rozzuřený kouká na mě a na Scotta jako by nás chtěl zabít. Bez váhání zmáčknu tlačítko pro sestru.

,,ty buzno zkurvená!" osloví Scotta.

,,ty nebudeš mojemu synovi motat hlavu, jinak ti tu tvoji rozmlátím" řekne a chytne Scotta za rameno s tím, že se chce prát.

naštěstí zrovna vejde sestra s doktorem a otce vyvedou pryč.

,, Tvojemu tátovi asi nikdy nesednu, co?" zeptá se úsměvně.

,, to asi ne no" zasměju se.

,, Chtěl jsem se tě zeptat Troyi" řekne trochu s trémou.

,, rodiče souhlasili a jestli budeš chtít, můžeš bydlet u nás" vezmou tě v pohodě.

,, opravdu?!, to by bylo skvělé, jenže..." odpovím nadšeně.

,, jenže, co?"

,, jenže s tímhle debilem nemůžu nechat mamku samotnou, snad to chápeš"

,,jo chápu, ale kdykoliv máš u nás dveře otevřené,jo?"

,, děkuju, opravdu děkuju"

Tak, doufám že se kapitola líbila. Budu rád za hvězdičky a pěkný ohlasy 💕 omlouvám se že dlouho nebyla kapitolka ale jinak to nešlo, znáte to😂. Taky, jestli mě nesledujete na instagramu tak můžete -------->@rostaa.a Přeju hezkej zbytek dne, užívejte sluníčka a mějte se rádi 💝