,,Život je občas těžký, ale musíme tyhle chvíle překonávat."
Tohle jsem si říkala dneska ve škole po tom co mě uhodil jen tak z ničeho nic jeden kluk. Říkám si občas, proč se toto děje a baví mě vůbec život? Zdá se mi to pořád dokola. Ráno vstanu, jdu do školy. Po škole buď volno nebo trénink a víkendy zápasy. A ještě do toho nemám s kým ani zajít ven. Bohužel, tohle je život.....
Ve škole
K sakru zase ta podělaná matematika a ještě k tomu píšeme, alespoň že je to poslední hodina. ,,Crrr" Né. ,,Dobrý den děti prosím posaďte se" A další jeho nudný výklad už jsem ignorovala a to se mi ale nedařilo, protože mě trefil odněkud papírek do hlavy. ,,Jdeš zítra na tu párty zvu tě M.O." Kdo do to sakra může být a proč by zrovna mě zval? V tom mě ale učitel propaluje pohledem. Vůbec jsem si totiž neuvědomila, že se na mě celou dobu díval a že už se píše test.
Učitel: ,,Mio, dej mi tvůj sešit máš za pět!"
Mia: ,,Co, ale vždyť já neopisovala a ani jsem neměla tahák." Něco jsem říct musela.
Učitel: ,,To tu vykládej někomu jinému, jak vysvětlíš ten papírek"
Mia: ,,Ale.."Ani jsem to nedořekla a už jsem neměla na stole sešit. On mi to snad udělal naschvál debil. Myslím toho pana anonyma co po mě hodil papírek při testu..
Učitel: ,,Žádné ale."
Najednou, ale uslyším ,,Crr" a zařvu ,,Konečně!" Všichni se na mě vyjeveně podívají a já co nejrychleji padám z učebny a domů.
Doma
Mia: ,, Ahoj mami už jsem doma!" Ale to co udělala jsem nečekala. Vlepila mi takovou facku, až se mi hlava otočila. A nejhorší na tom bylo, že už jsem dneska měla menší modřinu ze školy.
Mamka: ,,Jak mi vysvětlíš tu pětku!"
Mia: Ani jsem nic neřekla a rozběhla jsem se do pokoje, kde jsem se zamkla. A uvažovala o dnešku. Mám jít na tu párty? Kdo mě pozval atd..
Mamka: ,, Mio, zlatíčko promiň já to tak nemyslela"
Mia: ,,Po..jď dál je.. e ot..evřeno" Jako vážně.
Mamka: ,, Moc promiň vynahradím ti to vůbec jsem si to neuvědomila co jsem udělala."
Mia: ,, V poho asi bych tak taky reagovala." No jo celá moje mamka. Ale i tak jí mám ráda. ,,Jo a mami mohla bych zítra na párty?"
Mamka: ,, Párty? No já ti nevím."
Mia: ,, Prosím budou tam všichni a hlavně mě někdo pozval a možná si konečně najdu kamarády."
Mamka: ,, No dobrá, ale dvě pravidla, zaprvé žádný alkohol a zadruhé žádné nechuťárny."
Mia: ,, Děkuji jsi nejlepší" Super a teď jen přijít na to kdo mě pozval.
Mamka: ,,Jo a tady máš papírek dal mi to nějaký kluk ať ti ho dám."
Mia: ,,Aha dík." Kdo by jí to dával. ,,Tak zítra u fotbalového stadionu, čekám tě tam M.O." Zajímavé, alespoň se dozvím kdo to je.
Doufám že se vám první díl líbil. Vím je to celkem krátké a doufám, že vám to nevadí. Zatím ahoj :D
ČTEŠ
Life
RandomJsem Mia. Je mi 16 a nemám to zrovna jednoduché, protože nemám kamarády. Vlastně ani nevím proč, ale možná se to změní...