Tattooed (M&M)

6

Marcus

Když jsem se probudil tak jsem se dost lekl, vedle mě spal Martinus. On nebyl v mém pokoji, já byl v jeho. Co se včera stalo? Nesmím k němu zase přilnout. Nechci aby mi ublížil, ještě že je sobota.

Tak jsem se potichu zvedl a šel ke dveřím, otevřel jsem a vyběhl do svého pokoje. Uf, doufám že se nevzbudil.

Najednou se otevřeli dveře a stal v nich Martinus. "Potřebuješ něco?" zeptal jsme se. "Já? To ty jsi zmizel aniž by jsi něco řekl" řekl naštvaně. "Hele promiň, byl to omyl. Neměl jsme te přemlouvat" řekl jsem a otočil se k němu zády.

"Takže sis jen zkusil jestli tě nezabije co? Hele na tohle už nemám, všichni v tomhle domu mnou pohrdaji. I ty, a to jsi moje dvojče. Bude lepší když tu nebudu" řekl a zmizel. Zbyl po něm jen průvan.

Rozeběhl jsem se k němu do pokoje a viděl jen jak někdo vyskočil z okna. Rychle jsem tam běžel a viděl jen jeho siluetu. "Co jsem to udělal? Já ho úplně vyhnal z domu a teď za to budu platit." řekl jsem a rozbrečel se.

.........

Po dvou týdnech - Niky

Martinus už nebyl dva týdny ve škole, docela se bojím jestli se mu něco nestalo. Zeptám se jeho bráchy. Zrovna stojí u skříňky a s někým se baví." Ahoj" řekl jsem když jsem k němu došla. On se na mě otočil a úsměv mu zmizel.

"Potom to dořešíme" řekl tomu klukovi a on odešel. "Hele jen se chci zeptat. Kde je tvůj brácha?" zeptala jsem se. "No on je nemocný, ale snad se brzy uzdraví" řekl a usmál se. Vím že lže ale když mi to nechce říct tak co. "Tak ho pozdravuj" řekla jsem a obešla ho, šla jsem do třídy.

.........

Po dvou měsících - Marcus

Už to jsou dva měsíce, dva měsíce jsem ho neviděl. Rodiče si ani nevšimly že tu není. Pochopil jsme jak se musel cítit celou tu dobu co ho ignorovali.

Musím ho najít, ale nevím kde mám začít hledat. Vůbec nevím kde by mohl být. Doufám že se vrátí. Právě jdu směrem že školy, když kolem mě něco proběhne.

Otočím se kolem dokola ale nikoho nevidím. "Ale ale, Martinus mi říkal že jsi plachý" řekl někdo za mnou. Otočil jsem se a tam stál kluk. Mohlo by mu být okolo sedmnácti let.

"A ty jsi?" zeptal jsme se. "Známý tvého bratra, jsme společníci. Spolupracujeme spolu, jsme jako partneři" řekl mi a zasmál se. "Ty jsi" nedořekl jsem. "Upír? No jistě, tvůj bratr mi dal dar. Našel jsem ho v Londýně jak se utápí v žalu. Víš co jsi způsobil. Tvoji vinou vypnul lidskost, už je to jenom monstrum, sami jste to říkali." zasmál se.

"Takže mě možná zabije? I když jsem jeho bratr?" zeptal jsme se se strachem. "Je to možný, stejně si za to můžeš sám" zasmál se a zmizel.