Photographer's story| S.M

9

Když jsme dorazili do nemocnice hned jsem vyletěla z auta a Shawn si to šel za mnou. "Dobrý den, kde najdu Johna Parkera?" zeptala jsem se sestry za pultem, která se na mě šokovaně ohlédla, protože jsem ten pult málem přeletěla. "Rodinný příslušník?" zeptala se mě. "Přítelkyně" řekla jsem. "Tím pádem je mi líto, ale jelikož nejste rodinný příslušník tak vás k němu nemůžu pustit, bez jeho souhlas" řekla mi a položila mi ruku na záda. "Řeknete mi alepson co s ním je?" zeptala jsem se znovu. Shawn na náš z povzdálý koukal. "Snad jenom to, že už leží na Jip, stále pod narkózou, dneska ho buďme budit, pokud chcete můžete se tu posadit a nebo vám zavolám až návštěvu svolí" prohodila hlavou k sedadlu. "Pojedu domů, děkuju moc" řekla jsem  a vydala se k Shawnovi. "Jak je na tom?" zeptal se mě když jsem k němu došla. Jenom jsem zakroutila hlavou a on poznal, že o tom nechci mluvit. "Zajdeme alespoň na kafe?" zeptal se mě. Jeho vlasy stále trčeli do všech stran a kapala z nich voda. Moje asi museli vypadat podobně. "Fajn" řekla jsem nakonec a šla pomalu za ním. On šel tiše předemnou a respektoval to, že mi není nejlépe. "Promiň" pípl když jsme oba nastoupili do auta a já nechápavě zvedla obočí. "Skoro jsem tě políbil a ty máš přítele, jsem blbej" řekl a pevně se chytl volantu. "Nic se nestalo" řekla jsem a opřela se hlavou o okno. "Možná to nebyl tak dobrý nápad" řekl potichu. On byl teď jediný člověk, který tu byl a ani jeho nejlepší kamarádi tam nedorazí, to alespoň zkusit. Prostě mi jenom zavolají abych se postarala. Malinko jsem se usmála. "Řekni něco" požádala jsem ho a on se na mě na moment podíval. Pak ovšem hned zase koukal na silnici. "Je mi to líto" řekl nakonec a dal už jsme nepromluvili.

Christina
Mimochodem😘, máme vyhráno ale pšššt, Terka řekla, že až bude mít náladu tak něco napíše😍😏 jinak místo téhle kapitoly jsem vám málem vydala úplně jinou knihu😂🤣