Vešla jsem do školy, a snažila se najít ředitelnu.
Místo toho jsem narazila na skupinku holek.
Začaly se mi smát, potom je jedna z nich zastavila.
"Ale.. kohopak to tu máme? Nováček?" Řekla s ušklebem.
"A-ano.. hledám ředitelnu." Klepal se mi hlas, a bylo poznat že se jich bojím.
"Hehe.. ta je tamtudy. Ale než půjdeš, jak se jmenuješ?" Ugh.. tohle bude úžasný školní rok.. "Y/N.." řekla jsem tiše.
"A ty jsi z vesnice, že Y/N?"
"Ne, přestěhovala jsem se z-"
"Myslela jsem že jsi z nějaké malé vesnice podle toho jak se oblékáš." Všechny dívky se začaly hlasitě smát.
"Já- uhh.." Nevěděla jsem co říct. Chtělo se mi brečet jelikož jsem citlivý člověk.
Začaly do mne šťouchat, potom sílily, až mě odstrčily a já skončila na zemi.
V tom okamžiku přišel nějaký vysoký kluk.
"Co se tady děje? Zase vy? Nemůžete si najít někoho jiného než nováčky?" Promluvil. Jeho hlas byl hluboký, přitom příjemný. Pořádně jsem mu neviděla do obličeje, měla jsem zamlžené oči. Pomohl mi vstát.
"Podej mi ruku." Řekl a usmál se.
Když jsem se zvedla, chvilku jsem viděla černo, ale potom to přešlo. Najednou předemnou stál. Usměv měl od ucha k uchu s výraznými ďolíčky.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se mě.
"Jo, asi jo."
"Málem bych zapomněl. Jmenuji se Kim Namjoon, rád tě poznávám!" Řekl, a podal mi ruku.
"Y/N Y/L/N, taky tě ráda poznávám." Potřásli jsme si rukou a šli k ředitelně. V tom jsem si vzpomněla-kde je Kookie? Byl tu se mnou, to už šel do jeho nové třídy?
Cestou k ředitelně jsem uviděla Kookieho jak se s někým baví.
"Oh, Y/N! Tady jsi!" Vykřikl když mě uviděl.
"Měl si na mě počkat..."
"Já vím, ale ty ses tam s někým bavila, tak jsem šel prozkoumat tuhle školu. A našel jsem si kámoše! Tohle je Jimin a Tae."
"Čus." Řekl Jimin. Hned na to mě pozdravil i Tae: "Ahoj."
"Ahoj, já jsem Y/N. Jo, mimochodem Kookie tohle je Namjoon, Namjoone, Kookie můj mladší brácha."
"Čau." Řekl Kookie a dál se bavil s Jiminem a Taem.
"Heh.. pojďme k té ředitelně." Pousmál se.
Přišli jsme k ředitelně. Já zaklepala na dveře a čekala na ředitelku.
"Já tu na tebe počkám. Potom tě provedu po škole." Řekl a sednul si na židli vedle ředitelny.
"Dobře, díky." Usmála jsem se. Že by konečně někdo normální? Řekla jsem si pro sebe a vešla jsem do ředitelny.
Takže jsem se konečně dokopala k tomu napsat další část. :D Doufám že se líbí. <3
ČTEŠ
sunflowers🌻
Teen Fiction"Snažím se být šťastná, ale někdy už to nejde. Deprese, nervy, sebepoškozování... Naštěstí je tu můj nejlepší kamarád který mi pomáhá. Mám ho ráda. Cítím ale, že už to je víc než přátelství..."⚡️
