A fallen hero (POZASTAVENO)

page 3#

Marinette

Rychle jsem se přemněnila a běžela k mistrovy. Doběhla jsem před jeho dům , detransformovala jsem se a vyběhla schody do jeho bytu. Zabouchala jsem na dveře a uslyšela chraplavé "Dále."

Vešla jsem a co nevydím mistr leží v posteli a Waiz u něj smutně poletuje. "Dobrý den mistře." "Dobrý den Marinette" Posadila jsem se a podívala se na mistra. Měl kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a celí zpocený. "Co se to s vámi stalo mistře? Posledně jste byl plný energie a pořád jste se usmíval." Řekla jsem. "Jsem nemocný a nevypadá to se mnou nejlíp. Nevím jestli to ještě vydržím." Řekl. "A co je to za nemoc?" Zeptala jsem se se starostí v hlase. "Je to normální chřipka, ale když už mi je 123 tak to je mnohem horší. Doktor také říkal že to vydržím tak týden." Jak jsem to ulyšela tak se mi do očí nahrnuly slzy. "Ale co bude s miráculi? Kdo je bude chránit?" Jak jsem to dořekla tak z mojí kabelky vyletěla Tikki.

"M-mistře.'' Zašeptala. On se pouze pousmál a podíval se na mně. ''Už jsem vybral toho kdo na ně bude dávat pozor.'' Jak to říkal díval se mi do očí. ''Je to moc dobrá duše.'' On myslí mně!! Pomyslel jsem si. ''A-ale co k-když to n-nedokáže??'' Zeptala jsem se. ''Dokáže. Věřím jí.'' Dořekl a potom se otočil na knihu o miráculech. '' ale jinak, proč jsi tu Marinette?'' Zeptal se a zase se na mně otočil. ''Ve škole bude ples a je tam i používaná Beruška a Černý Kocour. Říkají říkala že znáte kouzlo na nějaké šaty nebo tak něco. ''
Řekla jsem. '' Jistě že znám. Ale v tomhle stavu to nedokážu. Musíš mi s tím pomoct." Řekl. Zaskočil mně tím.

"Dobře mistře. Řekněte pouze co mám udělat a já to udělám." Řekla jsem. "Dobře. V knize je lektvar. Podle toho lektvaru se řiď. Kdyby jsi potřebovala nějakou pomoc tak řekni Tikki. Ví vše.'' Řekl a podal mi knihu. Vzala jsem ji a podívala se do ní. "Až to bude hotové tak to dej i Kocourovi." Řekl. "Děkuji mistře. Omlouvám se ale už musím jít. Potřebuji si ušít šaty." Řekla jsem. Mistr se usmál a pokýval hlavou. "Jistě. Nashledanou. A hodně štěstí s lektvaru." Řekl mezitím co já se postavila a došla ke dveřím. "Nashledanou mistře a děkuji."

Když jsem došla domů tak jsem zaplatí počítač a chtěla najít nějakou inspiraci, ale vyjelo mi nějaké video s nadpisem NEJVĚTŠÍ LHÁŘKA-Marinette. Když jsem to pustila tak tam byl ten rozhovor mezi mnou a Tikki u skříněk. "To snad ne! Tikki pojď sem!" Když přiletěla tak jsem jí pustila to video. "Co když si to poslechne Alya, Kocour, rodiče, učitelky.......prostě celá Paříž?!" Vyjekla jsem na ni. "Nevím Marinette. Doufejme že to neslyšeli tví blízcí nebo tví největší nepřátelé." Řekla. Podívala jsem se kolik to má shlédnutí a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. ''20 500 shlédnutí ?!!'' Rozkřikla jsem se. To snad ne!! Už to slyšela celá Paříž!! Pomyslela jsem si. Hned se mi do očí nahrnuly slzy. "Potřebuju si pročistit hlavu. Nebude ti to vadit??" Zeptala jsem se. Pousmála se a odpověděla "Ne nevadí. Jen to řekni." "Jdeme na to. Tikki tečky!!" Vyšla jsem na svůj balkon a rozběhla se směrem k Aifelovce.

Adrian

"Ale Tikki co všem mám říct?"
"Mari ty už něco vymyslíš. Vždycky něco vymyslíš."
"Ne, tentokrát ne. Už jsem si toho vymyslela dost. Už mi to nemyslí."
"Ale vždyť ty vždycky něco vymýšlíš. Aji když třeba zaspíš, nebo ty věci když Alya mele a ty o to nemáš zájem tak vždy vymyslíš vymluvu proč jsi neposlouchala. A hlavně ty nápady když potřebuješ pomoci a co udělat se štěstíčke."
"Ano ale protože mi s tím pomáháš. Já už fakt nevím. Je to těžké."
"Já vím Mari. Ani nevíš kolikrát jsem to slyšela."
"Asi milionkrát. Ale já za to nemůžu. Nebo asi jo."
"Mari to vyřešíme později, ale teď co třeba šaty?"
"No jo. Musím si ušít šaty. Ale dvoje."
"Ne nemusíš. Mistr ti s tím pomůže. Ušij si pouze jedny a potom bez za Mistrem. Ten ti pomůže."
"Dobře. Nebude ti vadit když tam zajdu teď ?"
"Jistě že ne. Ale musíš si pohnout."
"Dobře. Tikki tečky ...........bože já to miluju."

A potom byl konec. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Podíval jsem se na Plagga. "Tikki........to už jsem někde slyšel." Řekl. Podíval jsem se na něj tázavím pohledem. "Už vím! Je to kwami Berušky." Vyhrkl. Hned jsem vykulil oči. "K-kwami B-Berušky? To znamená že Marinette je ..." Nedokázal jsem to doříct. Podíval jsem se na fotku Berušky a uvědomil si že vážně vypadá jako Marinette. "Ano Adriane Marinette je Beruška." Řekl Plagg. "To už jsem si dávno uvědomil!! Plaggu drápky!!" Transformoval jsem se a šel směrem k domu Marinette. Podíval jsem se jejím oknem a uviděl jsem jak si povídá s její kwami. "20 500 shlédnutí?!!" Rozkřikla se. Zaleskly se jí oči. "Potřebuji si pročistit hlavu. Nebude ti to vadit?" Zeptala se. "Ne nevadí. Jen to řekni." "Jdeme na to. Tikki tečky!!" Vykřikla transformovala se na Berušku. Vyšla na balkon a rozběhla se směrem k Aifelovce. Šel jsem za ní ale protože mají černé kočky smůlu tak jsem spadl. Zastavila se, otočila a šla ke mně. "Jsi v pořádku?" Zeptala se. "Jasně." Řekl jsem. Nastavila ruku aby mi pomohla se zvednout. Jak už jsem stál tak se otočila a chtěla odejít. Já ji ale chytil za ruku a rychle políbil. Potom jsem ji pustil a ona šla dál. Pořád jsem šel za ní ale tentokrát jsem nespadl. Pozoroval jsem ji až k Aifelovce. Na úplný vrchol věže se posadila a rozbrečela. Potichu jsem šel taky na vrchol věže. Chvíli jsem poslouchal jak tam pláče. Po pěti minutách jsem to nevydržel a šel ji obejmout ze zadu. "Jen klid. Vše bude v pořádku. Jen už neplakej. Prosím Mari." Pošeptal jsem jí do ucha. Otočila se a objala mně na zpět. "J-jak to m-můžeš vědět ž-že vše bude v p-pořádku?" Zeptala se. Odtáhl jsem se a podíval jsem se ji do očí. "Protože ti s tím pomůžu. Neboj se. Budu na tebe dávat pozor." Řekl jsem a políbil ji. Polibek mi oplatila. A takhle jsme se tam objímali a líbali celou hodinu. Všiml jsem si že se jí zavírají víčka tak jsem ji vzal do náruče a zvedl. Chtěl jsem už seskočit z Aifelovky když jsem si všiml že má na náušnicích poslední tečku. Počkal jsem tedy ještě minutu a potom se detransformovala. Až teď jsem mohl seskoćit z Aifelovky. Ldyž jsem byl dole tak si mně všimlo pár lidí. Hned mně začali s Mari fotit a natáčet. Nechal jsem to být a rozběhl jsem se směrem k jejímu balkonu. Když jsem tam byl tak jsem ji vzal do jejího pokoje a položil do postele dal jsem jí ještě málo pusu  na čelo a vyšel na balkon. Ještě chvíli jsem tam zůstal a díval se na hvězdy. Po chvíli jsem si všiml že se poklop otvírá. Byla to Marinette. Jak mně uviděla tak se pousmála. Sedla si mi na nohy a opřel se o mně. "Co pak ještě nespíš princezničko?" Zeptal jsem se. Neodpověděla. Když jsem se na ni podíval tak spala.  Neřešil jsem to. Přitiskl jsem si ji blíž k sobě a pomalu usínal. Poslední co jsem uslyšel bylo "Postarej se o ni Černý Kocoure." Potom jsem usnul.
——————————————————————————————————————————————
Omlouvám se že jsem dlouho nenapsal žádnou část. Měla jsem toho moc. Pololetky, rozlučky, návštěvy babiček, ......
Doufám že se vám tato část líbila. Teď nebudou moc vycházet kapitoly protože teď jedem do Paříže🗼. Uvidím jak to vyjde.
Tak já se loučím. Renja❤️❤️