Ignis Dracones [Pozastaveno]

I. kapitola

Probudil mě hluk. Otevřela jsem oči, ale než jsem stihla zaostřit, už přede mnou stál můj o 3 roky starší bratr. Když jsem se konečně úplně probrala, na jeho tváři jsem uviděla naléhavý výraz.

,,Co se děje bráško?"

,,Mensis, musíme pryč!"

,,Proč? A co máma s tátou?"

,,Ti... už šli napřed, tak už pojď!"

Uvěřila jsem mu, asi kvůli tomu bezstarostnému úsměvu, jenž nejspíš zakrýval strach, nervozitu a Bůh ví, co ještě.

Podal mi ruku a já ji přijala. Společně jsme se rozběhli k lesu a zastavili jsme až u trochu vzdálenějšího stromu. S jeho pomocí se mi podařilo na něj vylézt. Matěj to zvládl sám.

Ukázalo se, že je strom tak dobře rozvětvený, že se na něm vytvořila provizorní plošinka. Zatímco já jsem byla fascinována přírodou, bráška mezitím přejížděl pohledem po místě, z něhož jsme přiběhli, jakoby se na nás měl vrhnout nějaký rozzuřený drak.

Najednou se otočil tak rychle, že jsem málem z toho stromu spadla. Chvíli na mě zíral, jakoby přemýšlel, jak mi něco nejšetrněji oznámit. Než stihl cokoli říct, rozezněl se po celém lese dračí řev.

,,Prolétají čer... Červení draci. Asi na pár minut přistáli."

Tím mě uklidnil. Červení draci v toto období prolétávají často. Na lidi neútočí, ale pokud se k nim někdo nechová s úctou, nemusí se už vrátit domů. Červení draci jsou velcí asi 3-4 metry a rozhodně jim nedělá problém někoho zašlápnout, rozcupovat ostrými drápy nebo sesmahnout plamenem. Asi bylo opravdu lepší se stáhnout do lesa, než mít s nimi tu čest.

,,Měla by ses prospat Mensis," navrhl Matěj, i když to v tu chvíli znělo trochu jako příkaz. Vytáhl deku a než jsem si stačila uvědomit, odkud ji vzal, přikryl mě jí. Já jsem jen rezignovaně pokrčila rameny a s už ne tak hlasitým řevem draků jsem se odebrala se do říše spánku.