Better than everything • Nik Tendo

7.

Dominika mamka nás pozvala na rodinnou večeři k nim domu. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem už ze všeho na nervovém dně. Moje práce je hodně náročná a většinu času trávím u Dominika. Přemýšlela jsem, že bychom se mohli spolu přestěhovat, ale obávám se, že je na to moc brzo.

Je pátek a já mám dnes vyjímečně do 2. Dominik mě má vyzvedout a máme jet na tu večeři. Nerada se seznamuji s novými lidmi. O to težší to bude u jeho rodičů, protože na ně musím působit dobře. Snad to nebude tak hrozné.

Dokončila jsem všechnu práci a vyšla ven čelat na Domču. Po chvilce přijel a já nasedla do jeho auta.

„Tak jak si se dneska měla?" zeptal se

„Dobře. Ani jsem dneska neměla moc práce, takže to šlo." odpověděla jsem

Chvilku jsme si povídali o tom, co jsme celý den dělali a jak jsme se měli.

„Zajedeme ještě ke mně, protože se potřebuješ převléknout." řekl mile

Měla jsem na sobě černé uplé šaty a podpatky, takže jeho nápad byl skvělý.

Přijeli jsme k němu domu a já se šla převléknout. Naštěstí tady mám spoustu oblečení, takže mám z čeho vybírat. Vzala jsem si červený overal a k němu černé vansky.
Rychle jsem zase seběhla k Nikovi do auta a už jsme vyrazili.

„Hrozně ti to sluší, zlato." řekl hned, co jsem
nasedla

„Děkuju, lásko." odpověděla jsem

Po asi půl hodině jsme dorazili k domě jeho rodiny. Byl velký a naprosto krásný. Dominik má 2 bratry. Jednoho staršího a jednoho mladšího, takže odhaduji, že tu ten jedem bude ještě bydlet.

„Tak pojď." řekl a vyšel z auta

„Budou mě mít rádi?" řekla jsem nejistě

„Budou tě milovat, zlato." usmál se a já mu úsměv oplatila

Vzal mě za ruku a zazvonil na zvonek. V tu chvíli mnou projela šílená nervozita. Po chvilce někdo otevřel dveře. Nika bráška.

„Mami, už jsou tady!" zařval na celý barák

„Taky tě rád vidím." řekl Dominik a všichni jsme se spolu zasmáli

Vešli jsme dovnitř a šli dlouhou chodbou do kuchyně. Domem se nesla vůně jídla a už jen podle vůně dokážu říct, že bude šíleně dobré.

„Ahoj! Teda.. ta je krásná, Dominiku." řekla jeho mamka a přivítala mě hřejivým úsměvem.

„Děkuji." řekla jsem tiše a úsměv jí oplatila

„Tak představíš nás?" koukla na Domču

„Jo.. Tohle je Naty, Naty tohle je moje mamka."

Přivítaly jsme se a poté přišel i jeho táta s bráchou.

„Rád tě poznávám. Ehm.. předpokládám, že vy dva spolu chodíte, že?" řekl nejistě jeho táta

Trošku mě zaskočilo, že jim Dominik o nás nic neřekl. Nevím, co si o tom myslet, ale snažím se nic nedát najevo. Nerada bych zkazila tenhle večer.

„No.. tak nějak." Dominik odpověděl

Aha.

„No nic.. Tohle je Dan, můj brácha." Nik nás představil

Po chvilce povídání jsme s Dominikem šli nahoru do jeho starého pokoje. Cestou mi trochu ukázal dům. Jeho pokoj je pořád hezký. Moc věcí tu není, ale je to pochopitelné, když tu už delší dobu nebydlí.

„Tak co?" zeptal se po chvilce ticha

„Jo.. dobrý. Jsou moc milí."

„Jsem rád, že se ti tu líbí."

„Jo.."

„Co se děje?"

„Nic."

Nechci se ho teď ptát, proč o nás nic neřekl. Ne nikdy, ale ne teď.

„Večeře je hotová." řekl Dan a tím mě vysvobodil z nepříjemného rozhovoru

Šli jsme dolu ke stolu. Celý byl hezky vyzdobený a jídlo vypadalo ještě lépe. Sedla jsem si vedle Dominika a čekala na jídlo. Nikova mamka nám všem nandala plné talíře jídla. Bylo to kuře a k němu zeleninová směs. Všechno vypadalo skvěle a já se už opravdu těšila na ochutnání.

Všichni jsme začli jíst a po chvíli se mně začal Nika táta ptát.

„A ty bydlíš v Pardubicích, Naty?"

„Ehm.. ano. Sice jen chvíli, ale ano."

„Proč si se přestěhovala zrovna sem? Ještě mi řekni, že to bylo kvůli tomuhle potetovanýmu klukovi." zasmál se a já s ním

„Nene. Bylo to kvůli práci. Dominika jsem v tu dobu ještě neznala."

„A jak jste spolu vlastně dlouho?" zeptal se Dan

„Chvíli." odsekl Nik

„Aha." řekl Dan

Zbytek večeře proběhl v tichu. Občas se mě někdo na něco zeptal, ale nějaký dlouhý rozhovor se nestal. Když jsme dojedli, Nikova mamka s mojí pomocí vše uklidila. Kluci šli ven. Odhaduji, že Nik šel s tátou na cígo.

„Promiň, že jsme se tak vyptávali, ale Dominik nám o tobě nic neřekl. Vlastně jen řekl, že přijede s nějakou holkou." řekla opatrně, jakoby věděla, že mi z toho není nejlépe

„V pořádku. Nevím, co se děje. Všechno bylo v pořádku a od té doby, co jsme tady, je divný. Moc se mnou nemluví, dokonce vám ani neřekl, kdo vlastně jsem."

„On nikdy moc nemluvil o svých vztazích. Od jeho posledního rozchodu se dost uzavřel do sebe. Málo koho si k sobě pustí. Ale je pravda, že vždy o své přítelkyni řekl pár informací."

„Bojím se, že se něco děje. Příjdu si, jako kdyby se za mě styděl." řekla jsem smutně

„Ale to určitě ne! Zkus si s ním promluvit. Vše bude v pořádku, drahoušku." ujistila mě

V tu chvíli přišli kluci opět domu. Nikova mamka mrkla na svého syna a manžela, aby nás nechali osamotě. Všichni poté odešli a já si sedla k Nikovi na gauč. Nabrala jsem odvahu a začla se ptát.

„Stalo se něco? Udělala jsem něco špatně?"

„Co? Jak si na tohle přišla prosimtě." řekl a začal se smát

Čekala jsem normální rozhovor, ale výsměch do obličeje opravdu ne.

Omlouvám se, že tak dlouho nic nevyšlo. Konec školního roku a já všechno doháněla😂.