Láska někdy bolí

1.KAPITOLA

(Pohled Jamieho)

Hluboce jsem se nadechl, prohrábl si vlasy,urovnal kravatu a čekal. Dohrála Dvořákova skladba, zaslechnul jsem potlesk a naráz kolem mě prošla dívka s velkým úsměvem na tváři. Hluboce jsem se nadechl, jelikož jsem věděl ,že jsem hned po ní. Další jde číslo 77, Jamie Lincoln. Vkročil jsem na jeviště, pohlédl do publika,uklonil se a zasedl ke klavíru. Nadechl jsem se a zahrál Mozartův Turecký pochod. Po dohrání jsem se rozhodl zahrát skladbu Víno je jako život.Takhle skladba byla velmi pomalá,ale refrém byl rychlý a svižný.Tahle skvělá skladba byla od Tima Lonkbardyho.Během hraní ze mně opadl všechen stres a zahrál jsem to s přehledem.Po dohrání jsem si stoupl a za velkého potlesku jsem se uklonil a s úsměvem jsem se vrátil do šatny.Dokázal jsem to snad vyhraju.

(Pohled Tima)

Prosil bych ještě jedno červené děkuji řekl jsem servírce.Upravil jsem si kravatu a podíval jsem se na lístek s programem.Hmm 77 to bude zajímavé řekl jsem si a zapálil jsem si doutník.Po skončení Dvořákovy skladby jsem si řekl,že to konečně skončilo snad to číslo 77 nebude takové špatné.Když vyšel a uklonil se tak jsem si řekl,Co tu chce takový blondak a zasmál jsem se.Po zahrání Mozarta jsem si pomyslel že to nakonec nebude tak špatný.Už jsem chtěl zatleskat když vtu jsem uslyšel známé noty a začal jsem se trochu červenat.Hrál mou skladbu Víno je jako život,hrál to s přehledem a s parádním rytmusem a skvělým tempem.Jakmile dohrál tak jsem vyskočil div jsem tu servírku neshodil když mě přinešla víno.Když odešel za oponu tak jsem si řekl že se s ním musím ještě někdy setkat.

(Pohled Emily)

Seděla jsem a četla si smsky v mobilu když vtu hlasatel oznámil,že na řadu jde číslo 77.Vypnula jsem mobil a vzhlédla na jeviště.K mému očekávání nedošel nějaký starý chlap nebo stará paní,uviděla mladého asi 20-letého mládence s blond vlasy a úsměvem.Když hrál Mozarta tak jsem si myslela,že je to furt to samé celý večer,je to Mozart,nebo Dvořák pořád dokola.Myslela jsem,že už skončil když vtu se rozezněla ta známá písnička Víno je jako život od Tima Lonkbardyho.Pamatuji si to jako včera kdy jsem to zpívala školní soutěži ve zpívání,mám moc písničky a skladby od Tima Lonkbardyho ráda.Hrál to v tempu ve, kterém jsem to zpívala.Jakmile dohrál tak jsem radostí vstala a začala tleskat.V ten samý moment jsem uslyšela odsunutí židle a muž za mnou tleskal taky ve stoje.Ve chvíli jsem si uvědomila,že ten muž je samotný Tim!Musím jít po konci za ním pro podpis a pro fotku.

(Pohled Johna)

Šel jsem po osvětlené ulici,s kytarou na zádech s pocitem návratu domů.Na ploše v mobilu jsem měl jednu holku do, které jsem byl zamilovaný.Byla to Emily Wolf studentka a zpěvačka v kostelním sboru.Byl jsem jí posedlý.Proto jsem se začal učit na kytaru,protože jsem snil o tom jak s ní budu jednou hrát ve dvojici. Najednou jsem uslyšel skladbu kterou jsem poslouchal vždycky po večerech. Podíval jsem se velkým oknem dovnitř a uviděl mládence s blond vlasy jak hra na klavír známou londýnskou skladbu Víno je jako život.Hrál to svižně v úžasném tempu a já jsem si málem radostí poskočil. Jakmile dohrál tak jsem uviděl něco nádherného, byla to ona! Seděla hned 2 stoly od okna v růžových šatech s vlasy upravenými a usmívala se.No nic řekl jsem si musím jít domů a trénovat.

(Pohled Jamieho)

Zrovna jsem si oblékal novou košili, protože během hraní jsem se zapotil. Najednou jsem uviděl blížícího se muže a za ním mu v patách byla dívka

(Rozhovor)

Jamei: Dobrý večer (koktavě)

Tim: Dobrý večer (klidně)