Od začátku roku uběhlo už několik týdnů a je tady listopad. Profesorka astronomie říkala, že listopad je hrozný měsíc, protože se nedají pozorovat hvězdy, poněvadž neustále prší.
Nejvíc mě baví z hvězd luštit. A docela mi to jde. Třeba posledně jsem vyčetla z hvězd,že se někdo zraní a někdo bude mít radost. Zranila se Nymfadora (zlomila si prst při první hodině létání 😀)a radost jsem měla já protože jsem správně vyčetla, že se někdo zraní. Dnes večer máme další hodinu a už se moc těším.
Bylo půl osmé a já už jsem vybízela Nymfadoru, aby jsme šli do severní věže. Až v devět hodin se mi to povedlo a vyšli jsme ze společenské místnosti přímo do severní věže. Paní profesorka říkala, že dnes je úplněk a proto budeme zakreslovat do mapy polohu hvězd. Ach jo. Zakreslovat mě nebaví, ale já jsem si řekla, že nic zakreslovat nebudu a budu radši číst nebe. To jsem udělala. Nebylo nic vidět, ale když jsem vycházela z věže měla jsem divný pocit. Jakoby mi někdo říkal ať jdu k černému jezeru. Svěřila jsem se s tímto pocitem Nymfadoře, ale byla půlnoc a ona mě vůbec nevnímala . Druhou noc jsem se vzbudila kolem půlnoci a zase mě to táhlo ven. Už jsem se neudržela a šla jsem se tam kouknout.
Málem mě chytil školník, ale schovala jsem se mu. A pak jsem došla až k jezeru.
Byl to ten nejkrásnější pohled na jezero, jaký jsem dosud viděla. Nebe se vyjasnilo a hvězdy se odrážely ve vodě. Nemohla jsem se na tu krásu přestat dívat. Seděla jsem tam dobrou hodinu a tupě jsem civěla na vodní hladinu.
Potom mě začala přemáhat únava a pak jsem se vrátila do hradu. Šla jsem jak nejpotišeji to šlo bála jsem se aby mě nenachytal školník. Mrzimorská společenská místnost je hned vedle kuchyně. Jak jsem minula kuchyň rozběhla jsem se radostí že nebudu mít školní trest. Už jsem se dotýkala kliky společenské místnosti když v tom na mě někdo zavolal STŮJ.
