Vítr to ví (Steve Rogers &Tony Stark ff 3. díl)

Vítr to ví

Trosky byly všude kolem. Po velkolepé vile, jež tu ještě před pár hodinami stála, nezbylo nic než sutiny. Mezi všemi těmi cihlami, roztříštěným sklem a ulámanými větvemi okolních stromů se válel pohozený štít. Na sobě měl vyobrazenou hvězdu a pruhy v barvách americké vlajky. Byl tam zapomenut, stejně jako jeho majitel ležící jen o pár metrů dál. Z rozbité hlavy mu ještě stále tekla krev, splývala v tenký proužek a odkapávala do prachu pod ním. Po celém těle měl nespočet modřin, vlasy rozcuchané a zaprášené. Uniforma na několika místech roztrhaná a od skvrn, jak se do ní vsakovala krev z ostatních ran. Přes polovinu bezvládného těla spočívaly zbytky jakési železné konstrukce, která se zřejmě zřítila krátce po zahájení útoku. Okolo panovalo tíživé ticho, jen sem tam se ozval nějaký pták a šustění listí ve větru. 

Oproti tomu na ústředně bylo až moc rušno. Avengers se dohadovali, křičeli jeden přes druhého a nedali Tonymu žádnou šanci jejich slovům rozumět. Odfrkl si. Nejraději by odešel, avšak na cokoliv byl ještě moc slabý. Kdyby to teď Loki nepodpíral, pravděpodobně by sebou sekl. Od toho telefonátu neměl náladu a energii prakticky na nic. Nejedl, nespal, jenom pil. Alkohol pro něj byl jediným přítelem, aspoň na chvilku zapomněl. Ale teď, když už několik hodin trávil na ústředně, začínal pomalu střízlivět. Jeho myšlenky zasáhla Stevova smrt naprosto nepřipravené a do očí se mu postupně tlačilo víc a víc slz. Bylo mu jedno, jestli ho takhle někdo uvidí, jestli se mu budou smát, prostě to v sobě neudržel a natvrdo se přede všemi rozbrečel. 

"Vezmu ho domů, tady být nemůže," poznamenal černovlasý bůh směrem k Nataše a ta jen souhlasně kývla. Sama si byla dobře vědoma toho, jaká je to pro Iron mana rána a tohle všechno mu určitě nepomáhá. Hned na to Loki i Tony opustili budovu. Slova se ujal Fury, ale nikdo mu svoji pozornost nevěnoval. Všichni přemýšleli jen nad miliardářem a nad tím, jak ho z jeho stavů dostat. 

Když Furyho proslov konečně skončil, odešli úplně bez jakékoliv reakce či rozloučení. Nataša s Thorem zamířili ke Stark tower, ostatní domů. 

"Pane, máme návštěvu," poznamenal Jarvis bezbarvým hlasem a Tony měl v tu chvíli chuť někoho praštit. Kdyby byl Jarvis člověk, pravděpodobně by mu rozbil hubu už po první slabice, takhle ale jen pokrčil rameny, snažíc se udržet svůj vztek na uzdě. Na Lokim si ho vybíjet nechtěl. 

"Ať vypadnou," odpověděl místo něj právě bůh. 

"Je to agentka Romanovová a Thor," pokračovala umělá inteligence, jako by si Tonyho stavu vůbec nevšímala. 

"To na věci vůbec nic nemění! Nechci je tady, prostě je sem nepouštěj!" vykřikl Stark na pokraji nervového zhroucení. Nechápal, proč mu ostatní prostě nedají pokoj. Jediný, koho u sebe trpěl, byl Loki, jelikož to byl on, kdo byl s ním, když mu Fury zavolal a řekl mu o Stevovi. Byl to Loki, kdo ho podržel. Nikdo ostatní se ani neobtěžoval za ním přijít nebo mu to aspoň oznámit z očí do očí. Nereagoval na další Jarvisovy poznámky, jen přešel k baru a vzal z něj lahev plnou whisky. Se skleničkou se neobtěžoval, nepotřeboval ji. Napil se, tekutina prvně pálila, ale pak začala příjemně hřát. Loki to nějak nekomentoval, kdyby se mu snažil zabránit v pití, pravděpodobně by to dost schytal.

"Musím si na Asgardu něco zařídit, Thora bys sem pustit mohl," navrhl bezpečnější řešení, než mu rvát lahev z ruky. Na to mu přistála jen krátká odpověď: "Fajn, Jarvisi, pusť sem Vikinga," poručil. Sarkasmus byl v těch slovech téměř hmatatelný. Loki vstal, musel svému nevlastnímu bratrovi svůj plán vysvětlit, ve skutečnosti se totiž chystal úplně někam jinam. 

"Thore," oslovil ho, když se potkali na chodbě. Dveře za sebou pro jistotu zavřel, ale i tak šeptal. "Jdu pro Steva, pohlídej ho," kývl směrem ke dveřím. "Jsem si jistý, že by udělal nějakou blbost, kdyby tu byl sám. A pro jistotu na něj nemluv, není na tom zrovna dobře. Nesmíš ho do ničeho nutit, jasné?" zvedl významně obočí. Thor souhlasil. "Myslíš, že se ti ho podaří oživit?" zeptal se ještě. Loki zakroutil hlavou.