Procitnutí | HP FF |

Procitnutí

Již celé dva dny na Grimmauldově náměstí Hermiona zapáleně předávala své vědění každému, koho zahlédla. Jenže nikdo nebyl schopen poslouchat ji déle, než dvě sekundy. To se však změnilo těsně před Vánoci večer - ve společenském salónku v patře zastihla Siriuse s Remusem. Seděli na pohovce a popíjeli ohnivou whiskey. Když ji Lupin zahlédl, bez váhání se zvedl a odvrávoral.

Krvezrádce do sebe obracel flašku stejně tak zapáleně, jako šmejdka hovořila o právech skřítků. Ráno se probudil zkroucený na gauči namísto ve vlastní posteli. Doprovázela ho ošklivá kocovina, jež mu převalovala v hlavě slova z předešlého večera. V pozdním odpoledni se doplahočil do kuchyně, kde se s okázalým žuchnutím svalil na židli.

„Mudlovská šmejdka,“ vyprsklo stvoření, protože se ohřívala u krbu. Vrhlo po ní nevraživý pohled a s mumláním dál pokračovalo v nálepkování ostatních.

Black zmoženě zvedl hlavu, párkrát zamrkal, načež ho okřikl: „Kráturo!“ Přítomní po něm střelili pohledem a dívali se na Hermionu, která se tvářila nerozhodně. Zvažoval, co říci, aby nespustil další proslov. „Kráturo, pojď se sem posadit,“ dodal o něco smířlivěji, máchaje rukou vedle sebe.

Sluha se na něj díval s opovržením a nehnul se z místa. Když mu došlo, že si jeho pán nedělá legraci, velmi pomalu se přibližoval, aby vyhověl rozkazu. Zadíval se do desky a raději nevydal ani hlásku - pan Sirius nebyl zrovna člověk, se kterým by vycházel. A to věděli oba.

„Molly, mohla bys nám podat svačinu, prosím?“ To byla přesně ta věta, která donutila každého utichnout a zalapat po dechu. Možná si sváteční nálada vybírala svou daň. Postavila před ně dva šálky s kouřícím čajem a tác s obloženými chleby.
Sirius se pokusil o milý úsměv: „Nabídni si.“

Skřítek se na něj se zděšením díval a hledal v jeho tváři jakýkoliv náznak šílenství. Ale měl dojem, že je z něho cítit jen zvětralá whiskey. Věděl, že musí poslechnout a zároveň nechtěl ranit svou paní, byť byla již obrazem. Bojoval se svým přesvědčením - a pak se natáhl pro maličký chléb. Nechtěl jíst více, než musel.

Svačili spolu v tichosti. Hermiona stála jako přikovaná a slzy ji stékaly po tvářích. Netušila, jak dlouho toto chování Blackovi vydrží. Předpokládala, že na něj měl vliv alkohol, přesto na sebe cítila jakousi hrdost.

Paní Weasleyová jim dolila čaj a donesla sušenky, ale skřítek jen nehnutě seděl.

„Vezmi si," prohodil dlouhovlasý muž v návalu empatie.

Jenže to už starý skřítek nevydržel a rozplakal se. Seskočil na zem a započal v rozbíjení své hlavy o dlažbu. Bojoval proti rozkazu i proti tolik let zaběhnutému řádu - pán se ke Kráturovi nikdy nechoval hezky!

„Zastav ho!“ vykřikla zděšeně Grangerová.

Sirius se na ni překvapeně podíval, možná si všiml její přítomnosti až teď. Přestal se natahovat po sušence a sehnul se ke stvoření, jež skučelo a snažilo se co nejvíce si ublížit. „Mohl bys toho, prosím, nechat?“ zeptal se ho a okamžik uvažoval, jestli svou svačinu na místě nevyzvrací.

Skřítek sebou chvíli házel, následně nechal své končetiny rozhozené v nepřirozených úhlech. Vyvalené oči upíral na vysoký strop.

„Vysvětli prosím tady slečně Hermioně,“ - skřítek střelil po Nebelvírce znechuceným pohledem - „prosím, říkej jí tak,“ požádal ho jemně. Nechtěl na něj zvyšovat hlas, už tak mu každý zvuk rezonoval v hlavě. „Proč by skřítkové nesouhlasili s platy a lepším zacházením.“