Vesmír bez hvězd, svět bez světel. Opravdu takhle teď vnímám svůj svět?
Plný samoty, smutku a ničeho.
Kam mé oko dohledné je pusto, prázdno. Tma, prosté nic bez hranic.
Každý den se sama sebe ptám. Kdy tahle samota skončí? Kdo mě najde v tomhle světě? Existuje vůbec někdo takový?
Stále stejné otázky dokola, pokládám si je jako by měli nějaký smysl. Vše co dělám a kde jsem přeci smysl má. Musí tomu tak být. Nemůžu to tak nechat být.
Ten hlas co se rozeznívá v mé hlavě, nemůže být nic. Musí mít nějaký smysl. Přeji si aby měl.
Nikdo nechce být sám, a už vůbec to tak nechci já. Musím se z téhle samoty dostat, prosím chyť mě za ruku. Řekni pár něžných slov, dopřej sladký úsměv.
Zachraň mě.
ČTEŠ
Heartbeat
Random~ Jen tak si tak sedím a přemýšlím. Co je vlastně smysl života? Co je ten smysl? ~
