Psychopat [Zayn Malik]

10

Zayn’s POV:

Zaklepání se rozeznělo přes celý dům a tak jsem vstal z gauče a přešel ke dveřím, abych se podíval, kdo je za nimi. Dveře zavrzali a za nimi se objevila Rose. Vypadala, jako kdyby jí něco omráčilo. Dokázal bych jí přirovnat k Zambie.

,,Chcípni Zayne!‘‘ zařvala z plných plic a vrhla se po mě. Bušila do mě hlava nehlava. Snažil jsem se jí zabránit, ale ona jakoby zešílela.

,,Přestaň!‘‘ zakřičel jsem a ona jakoby ztuhla, jako kdyby někoho poslouchala. Pak jsem ucítil lehkost mého těla a jediné, co mě mohlo vyděsit byla Rose. Její tvář byla jiná a její tělo také.

Rose’s POV:

Když Zayn spadl k zemi, tak jsem se ho snažila dostat do jeho ložnice a taky se mi to povedlo. Položila jsme ho do postele a přikryla. Sledovala jsem to, jak vypadal, když spí. Jeho tváře byli skutečně zašité a jeho vlasy rozházené. Sáhla jsem na ty vlasy a užívala si jejich sílu. Palcem druhé ruky jsem se dotýkala jeho rtů, které byli hebké s prosili o polibek, který jsem nemohla věnovat. Jemu ne.

,,Nezabila si ho doopravdy, tak teď máš šanci jinak,‘‘ zanadávala na mě stejná žena, která mě nutila se zbláznit. Ani jsem se neotočila a chytila Zayn za nejbližší jeho dlaň. Zvedla jsem jí a do jeho dlaně vtiskla malý polibek, který si zaslouží. Začínám cítit pocit lásky uvnitř sebe. Nemůžu šílet. Není na to čas. Pustila jsem jeho ruku a otočila se za hlasem, který na mě předtím mluvil. Žena zamnou stála a dívala se přímo do mé tváře. Do mé tváře, kterou nezdobily jizvy.

,,Kašlu na tebe! Dej mu pokoj!‘‘ zařvala jsem na něj a snažila se vzpamatovat. Nemohu uvěřit, že mluvím s nějakým přízrakem. Prohrábla jsem si vlasy a snažila se vyčíst myšlenka té ženy, které museli být stejně prázdné jako její mluva. Vyčkávala jsem její odpověď, ale stále nic neříkala.

,,Jdi pryč!‘‘ zařvala jsem zase a snažila se strčit do jejího těla a to se mi také povedlo. Upadla na zem a stále mě skenovala pohledem. Pak se jenom nechutně usmála a zvedla se ze země. Stála jsem jako opařená vařící vodou. Prudce mě chytla za ruku poté, co se zvedla přišla ke mně blíže. Měla opravdu silný úchop. Druhou ruku mi silně strčila mezi prsa a pak už nevím nic.

Pohled třetí osoby:

Rose se skácela k zemi s ženou v sobě. Byla jakoby v silném spánku. Všechno se to seběhlo rychle, ale pro Rose jako v zpomaleném záběru. Tělo Rose si propůjčila bývalá – mrtvá – žena Zayna. Chtěla, aby Zayn dospěl tam kam ona, protože v hlouby svého mrtvého srdce ho stále milovala a chtěla, aby byli spolu všichni. Děti a oni dva. Najednou se Zaynovi začal zdát divný sen. Ocitl se ve starém hustém lese, který neměl snad ani konec ani začátek. Všude okolo panovala tma, kterou prosvětlil měsíc v úplňku. Nebyl si vědom toho, že se právě ocitá ve hře o jeho vlastní život. Rozešel se směrem, který si myslel, že vyjde ze starého lesa, ale jeho žena s ním měla jiné plány. Žádný zvuk mu nedoléhal k uším a toho dosti znepokojovalo. Neslyšel ani vlastní dech, natož aby slyšel kdyby se k němu někdo blížil. Nechtěl zastavit a tak pokračoval dál. Bál se rozeběhnout a tak našlapoval tichými krůčky, které nemohl slyšet. Jeho srdce vydávalo strašné steny, když udeřilo do jeho hrudi. Nechtělo se zastavit. Jeho ruce se mírně klepali ze strachu, který se dostával do jeho těla. Nikdy necítil strach. Od té doby, co zavraždil svou manželku se nechtěl cítit milován. Nechtěl milovat a zažít zklamání. Avšak teď to bylo jinak. Po dlouhé době cítil strach a jeho mozek to nemohl ovlivnit. Na chvíli zastavil a opřel se o mohutný kmen stromu. Snažil se rozhlédnout se, aby se ujistil, že nikdo kromě jeho tu není. Věděl, že je tohle sen, ale nikdy nejste ve snu jenom vy samy. Zvláštně když je to noční můra. Vždy je zde někdo kdo vás chce strašně moc vyděsit. Jeho smysli vydávali jasnou věc. V tomto snu je Zayn hluchý a neuslyší ani křupnutí té nejsilnější větve, kterou kdo může překročit či zašlápnout. Jeho hlas v hlavě mu dával najevo ať nestojí jen tak a začne hodně rychle utíkat, ale jeho nohy jakoby zdřevěněli. Nemohl se ani hnout a jeho tělo nevydávalo ani zmínku o tom, že by nějaký pohyb chtělo udělat. Zachvěli ho panika. Panický strach. Přece musí něco udělat, ale nevěděl co. Snažil se promluvit, ale nemohl. Jakoby i zapomněl mluvit. Skousl si ret a ruku vyšvihl k jeho tvářím. Žádné jizvy, žádné stehy. Někdo z něj dělá někoho jiného. Obhlédl své oblečení a zjistil zděšeně, že stojí v oblečení, které nosil když byl ženatý.

,,Na život a na smrt pamatuješ?‘‘ zeptal se ženský hlas v jeho hlavě. Myslel, že ho slyšel, ale ne. Slyšel ho stejně, jako své svědomí, které mu dávalo jasně najevo ať už neriskuje a běží tak nejdále jak mohl. Jasně věděl, kdo to je a co se právě teď snaží udělat. Chytil se svýma velkýma rukama kmene stromu.

,,BUM!‘‘ Hlas v jeho hlavě znovu něco řekl a v tu chvíli do jeho hrudi narazila obrovský kus ostří, které ho přišpendlilo k stromu. Jeho hlava ochabla a z jeho rtů se řítil proud krve, který také čekal u rány. Z rány se řítilo tolik krve kolik jenom najednou mohlo. Stékala mu k nohám a kapala na zem. Zbarvovala jehličí na tmavě rudou.

,,To bylo moc jednoduché, ještě jednou!‘‘ zařval ženský hlas, který jasně věděl komu patří. Ostří se od něho oddělilo a on spadl prudce na zemi. Rány se mu zacelili, ale díry na oblečení zůstali. Se zkrváceným oblečením začal rychle a prudce utíkat. Dech mu sotva stačil, ale neodvážil se zastavit. Běžel tak daleko jak to jen šlo. Běžel by i dál, ale zakopl, jako v každém hororovém filmu. Ze tmy před ním se začala vytvářet silueta ženy. Na měsíčním světle se objevila. Objevila se tam ONA.

//

Omlouvám se za pozdější zvečejnění dílu, je to kvůli škole:D Neměla jsme čas a když byl neměla jsem naládu. Další díl už bude dřív, doufám:) Opravdu se vám omlouvám:D doufám, že chápete mou situaci, že nepřestanete číst psychopata:D Kdyžtak jukněte i další moje příběhy:3 Vote a komentáře potěší a kdo chce klidně si napiště o věnování:3 xx

Vote&Comment!