1.🌹

20 4 2
                                    

,,Ne. Už nemůžu dál. Já už nechci. Nechci to znovu zažít.'' stále jsem si to šeptem opakovala a rychlým pohybem ruky si po zápěstí několikrát přejela žiletkou. Po tvářích mi tekly slzy proudem a ze zápěstí mi odkapávala krev. Už jsem myslela, že jsem to překonala, že už se nikdy nebudu řezat. Mýlila jsem se. Stačila prkotina a vše jede odznova.

,, Jsi jen malá hnusná holka, která si hraje na to, že je něco víc. Jenže ty jsi úplná nula, nicka.'' říkal a já tam jen stála jako opařená. Mrtvý výraz ve tváři. Neschopna slov. Jakmile si všiml mého vzezření, začal se mi ihned omlouvat. Mě už to však bylo jedno. Nejhorší bylo, že měl pravdu. Na co jsem si to vlastně hrála. Na normální vtipnou holku, která se líbí klukům? Nikdy jsem jí nebyla a ani nebudu. Jen mě smyšlené představy o reálném životě.

Lehce jsem sykla bolestí, když jsem si znovu přejela žiletkou přes zápěstí a trochu víc přitlačila. Ze zápěstí se mi spustil silný proud krve. Byl daleko silnější než kdy předtím, ale byl to strašně příjemný pocit. Všechny mé starosti jakoby odpluly i s krví. Samou úlevou jsem se po dveřích svezla více na podlahu a nechala krev vytékat.

Najednou však to krásné ticho narušilo klepání. ,, Amy jsi tam?'' S šokem jsem se zvedla ze země a podívala se na poměrně velkou louži krve. ,,Jo jsem, akorát se chystám do sprchy.'' zalhala jsem mamce. Z druhé strany dveří se jen ozval souhlas a pak byly už jen slyšet vzdalující se kroky. Oddechla jsem si, když jsem uslyšela bouchnutí dveří od její ložnice. Pomalým krokem jsem došla k umyvadlu a podívala se do zrcadla. Málem jsem dostala infarkt, když jsem uviděla svůj odraz. Kruhy pod očima, oči zarudlé od pláče a rozmazaná řasenka. No prostě krasavice.

Z mého zápěstí stále odkapávala krev. Musela jsem se říznout hodně hluboko, když to stále nepřestalo téct. Opatrně jsem si zápěstí opláchla pod studenou vodou a prozatím jen zalepila náplastí. Pak jsem pomalu začala uklízet tu krvavou spoušť. Netrvalo to dlouho a vše bylo čisté jako předtím.

Rychle jsem odemkla dveře koupelny a proklouzla ven na chodbu. Rychlostí blesku jsem zaplula do svého pokoje, kde jsem si vzala pyžamo a spodní prádlo. Rychle jsem proklouzla zpět do koupelny a znovu za sebou zamknula dveře. Nerada bych, aby mě mamka načapala s čerstvě rozřezanou rukou.

Opatrně jsem si odlepila náplast a zůstala jsem stát. Náplast byla úplně nasáklá krví, která stále nepřestávala téct. Za chvilku se na čistě bílém umyvadle začali objevovat červené kapky. Musela jsem zajet hodně hluboko, když to stále nepřestalo téct. Náplast jsem rychle vyhodila do koše a na zápěstí si pustila ledovou vodu. Sykla jsem bolestí, když se chladné kapky vody dotkly řezných ran. Šíleně to pálilo, ale se zaťatými zuby jsem držela dál. Po chvilce jsem vodu vypnula a podívala se na sví zmrzlé zápěstí. Krev přestala na chvíli téct. Super. Rychle jsem se proto vysvlékla a vlezla do sprchy. Pustila jsem na sebe lehce studenější vodu. Neměla jsem chuť nahřívat se jako obvykle a vnímat každičkou kapku horké vody na mém těle. Jakmile na mě začali dopadat první kapky vody, zatočila se mi hlava. Bylo to zvláštní. Připadala jsem si strašně unavená. Přitom bylo teprve něco kolem 8.

Rychle, ale s ohledem na mou ruku, jsem se osprchovala a převlékla do pyžama. Rozřezanou ruku jsem si znovu zalepila náplastí, ale tentokrát jsem ji ještě převázala obvazem. Ještě jsem si přes hlavu přetáhla mikinu a odemkla koupelnu. V mikině jsem spávala docela často, takže mamce by to nepřišlo divné, za což jsem strašně ráda.

Šouravým krokem jsem došla do svého pokoje. Oblečení jsem si dala na židli a svalila se do postele. Vážně jsem si připadala strašně unavená.

Akorát jsem začala usínat, když mamka zaklepala na dveře. ,,Dále.'' zamumlala jsem do polštáře. Hned na to se dveře otevřeli a v nich stála moje jediná milovaná osoba na světě. ,,Ty už jdeš spát? Vždyť je sotva čtvrt na 9.'' vyptávala se moje mamka. Já jen zabručela na souhlas. ,,Jsem nějaká unavená.'' dodala jsem s hlavou stále zabořenou do polštáře. Mamka už mi naštěstí jen popřála dobrou noc a odešla z pokoje. Lehce jsem nadzvedla hlavu, když jsem uslyšela zavření dveří. Chtěla jsem si ověřit, že tu mamka nezůstala. Naštěstí opravdu odešla a já se mohla podívat na svoji ruku, která mě během mamky návštěvy začala šíleně pálit. Obvaz na vnitřní straně zápěstí měl rudou barvu. Byl úplně nasáklý krví, která byla znatelná i na mém černém prostěradle. Málo, ale přece. Naštěstí se mi to nestalo poprvé. Je pravda, že takhle moc ještě nikdy, ale párkrát už krev trochu prosákla. Měla jsem proto, pro všechny případy, pod postelí malou krabičku, ve které jsem měla 2 náhradní obvazy a hodně náplastí.

Zvedla jsem se tedy a natáhla se pod postel pro krabičku. Rychle jsem si ruku převázala a špinavý obvaz smotala. Náplast vyhodila a schovala pod kapesníky. Za tu dobu už jsem se naučila různé triky, aby na to mamka nepřišla.

Když jsem si rukáv od mikiny přetáhla přes obvaz, lehce jsem zavadila prstem. Docela nahlas jsem sykla bolestí. Teď to opravdu bolelo. Ne jako vždy, ale tentokrát opravdu intenzivně. Rychle jsem krabičku zašoupnula a schovala zpět pod postel a vyhrabala se na nohy. Oči se mi začaly zavírat a znovu se mi zamotala hlava. Zavrávorala jsem a tvrdě dopadla na zem. Hlava se mi pomalinku přestávala točit, když v tom do pokoje vtrhla máma. ,,Amy? Amy jsi v pořádku?'' začala vyšilovat mamka. ,,Jo jsem jen jsem zakopla o svoji nohu, ozvala jsem se zpoza postele a začala se zvedat. Teď mě nebolela už jen ruka, ale i zadek. Mamka se ke mně vrhla a začala mi pomáhat ze země. K mému štěstí mě chytla právě za bolavé zápěstí. Bolesti jsem zatnula zuby, ale nedala jsem to na sobě znát. Jen jsem si sedla a nechala únavu dělat, co umí. Máma si mě stále prohlížela a já pomalu usínala. ,,Mami můžeš mě nechat už být, docela ráda bych si šla lehnout.'' Mamka jen přikývla, znovu popřála dobrou noc a zavřela za sebou dveře pokoje. Konečně zase ticho. Pomalu jsem si lehla a peřinu si přitáhla až ke krku. Hned na to jsem podlehla nevysvětlitelné únavě a odebrala se do říše snů.

Tak nová kniha má světě 🖤🖤 co tomu říkáte, bude se vám to líbit? Všechno mi napište do komentářů, budu se těšit 🖤🖤🖤🖤

Minnie🖤🖤🖤

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 06, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Right now....🖤Kde žijí příběhy. Začni objevovat