Jak začal můj život

                                                           Jak začal můj život

Bylo už pozdě a byla tma když jsem se vydala na hřbitov. Cestou jsem přemýšlela jestli dělám dobře. Nebyla jsem ještě stoprocentně odhodlaná to udělat, ale přesto jsem tam šla. V dálce už jsem viděla hřbitov a mě se začala zmocňovat nervozita. Ano ta dnešní noc je ta noc, které se už tolik měsíců obávám. V dnešní noc se rozhodne. Už jsem stála před branou za kterou se schovával hřbitov. To místo na které jsem vůbec nechtěla. Ale něco mě tam táhlo. Ano musela jsem tam jít. Dost přešlapování, dnešní nocí mi začíná můj nový život! S touhle myšlenkou jsem vstoupila na hřbitov. Pomalou chůzí jsem šla ke kostelíku, který tam stál. Viděla jsem tam zahalené postavy, které čekali zcela jistě jen a jen na mě. Opět se mě zmocnil strach a nervozita. Vždyť dnešní noc určí jak se bude můj život vyvíjet dále a právě to mě tolik děsilo. Podvědomě jsem šla pomaleji a pomaleji. A přesto jsem tam došla. Zhluboka jsem se nadechla a vešla jsem mezi ty tajemné postavy.

„No to nám to trvalo Nelo!“ Nabručeně se ozval hlas z levé strany. Byl chraptivý a děsně studený.

„Tak ji nech Marceli! Nevidíš, že má strach?“ Ozval se hlas z pravé strany, který byl hřejivý a starostlivý.

„Vidím, bohužel Angelo.“ Zachraptěl Marcel.

„Nechte toho! Okamžitě! Nejsme tu pro hádky, ale pro určení budoucnosti naší milé Nely!“ Zaburácel hlas od postavy, která stála naproti mně. Ta postava mě děsila ze všeho nejvíce.

„Nelo Nerimanová víš proč tu stojíš?“ Ozval se znovu ten hlas.

„A-a-ano“ Vydechla jsem rozkoktaně.

„A proč tedy?“

„Dnes se má rozhodnout, co semnou bude dál.“ Zašeptala jsem.

„Dobrá. Máš na výběr. Staneš se Andělem smrti nebo Andělem života. Anděl smrti sbírá po světě duše zemřelých a nosí je svojí královně Smrtce. Anděl života určuje komu se narodí dítě a komu ne.  Nedá se říci, že by jedni byli ti zlí a ti druzí ti hodní. Anděl smrti i Anděl života je neutrální.“

„Já vím...“

„Tak proč tak smutně?“

„Protože chci být nadále člověkem a nechci být andělem! Prostě nechci!“

„Víš co by za to někteří dali?“ Ozve se naštvaně ten hlas.

„Tak ať si dávají! Já jim klidně tohle přenechám.“ Odseknu.

„Chovej se slušně! A pověz mi proč nechceš být andělem.“

„Nechci být andělem, jelikož a protože andělé se nezamilovávají, nemají přátele, rodinu, nepřátele, starosti, problémy, radosti a hlavně city! Tohle všechno lidi mají a já chci člověkem zůstat!“

„Ale ty nemůžeš jsi jedna z mála předurčených. To vážně stojíš o něco tak bezcenného jako jsou city?“ Suše poznamenal a zvědavě se zeptal.

„Jistě! Není to zbytečné!“

„Škoda, že nemáš navybranou že?“ Jízlivě ten hlas poznamenal.

„To není žádná možnost jak se nestát andělem?“ Zoufale a se slzama v očích jsem položila otázku.

„Ne!“

„Argene jedna možnost přece jen je.“ Ozvala se Angela.

„Tak na to ani nemysli. To nepřichází v úvahu!“ Utrhnul se Argen na Angelu.

„Jaká je ta možnost?“ Zeptala jsem se se strachem.

„Nelo, jestli nechceš být andělem tak se musíš stát jinou nadpřirozenou bytostí. Vílou nebo elfem. A nejhorší možnost je démon. Ale ty sama si vybírat nebudeš. Když vyslovíš určitou formuli tak se staneš tím, co ti je nejblíže. Je to riskantní. V rychlosti ti vysvětlím, co by to pro tebe znamenalo. Kdyby ses stala vílou měla bys city, rodinu, přátele a vše co se motá kolem lidí, ALE lidi bys potřebovala. Musela bys pít jejich krev. Měla bys úžasné schopnosti je oblbnout a donutit je se do tebe zamilovat. Kdyby ses stala elfkou uměla bys kouzlit, měla bys city a vše co má člověk, ALE byla bys velice spjata s přírodou a byla bys uzavřená v elfském lese a nikam jinam by ses nikdy nepodívala. Kdyby ses stala démonkou tak bys měla city, přátele a vše co by tě napadlo, ALE byla bys hříšnicí a sex, vášeň a veškerá erotika by pro tebe hrála hlavní roli. Sváděla bys i lidi. Ovšem pila bys i jejich krev. Bez ní bys umřela. Také bys lidi oblbovala a zabíjela jen tak pro radost. City bys měla jen k démonům. Ostatní bytosti by pro tebe byly bezcenné a zabíjela bys je jak by tě napadlo. A opakuji, že tvoje rozhodnutí nejde vrátit a je to riskantní! Sama si nevybereš kým budeš.“ Vysvětlila mi Angela.

„Jak zní ta formule?“

„Toto vážně chceš risknout?! To pro tebe city tolik znamenají?“ Zeptal se mě chladně Argen.

„Ano.“ Řekla jsem tiše, ale rozhodně.

„Dobrá. Opakuj po mně. Já Nela Nerimanová“ Začala Angela

„Já Nela Nerimanová.“

„Vyzývám ty nejhorší a nejlepší duchy.“

„Vyzývám ty nejhorší a nejlepší duchy.“ Začínala jsem se bát.

„Aby rozhodli čím se mám stát, když nechci být andělem.“

„Aby rozhodli čím se mám stát, když nechci být andělem.“

„Prosím vás uctivě, přijďte a rozřaďte mě!“ Zakřičela Angela

„Prosím vás uctivě, přijďte a rozřaďte mě!“ Po vyslovení poslední věty kolem mě začalo výřit světlé a tmavé světlo. Najednou jsem zazářila a vznesla se do vzduchu, kde jsem kroužila.

„Doufám, že se nestane démonkou to by ji zabilo.“ Slyšela jsem povzdechnout Angelu.

„Její problém. Měla se stát andělem!“ Poznamenal Marcel.

„Nechte toho! Ať se stane čímkoliv bude jim dříve či později kralovat jako pravá královna.“ Okřiknul je Argen.

Najednou jsem začala pociťoval změny. Vše mě bolelo. Nejvíce hlava, oči, zadek a nehty. Po nějaké chvíli jsem klesla na zem. Pomalinku jsem otevřela oči. Uslyšela jsem zděšené vzdechy.

„Co-co se stalo?“ Zeptala jsem se nepřirozeně jemným a podmanivým hlasem.

„Máš ocas, rohy a RUDÉ oči. Stala ses démonkou.“ Oznámil mi suše Argen.

Zděšeně jsem se začala rozhlížet kolem sebe. Postavy začali jedna po druhé mizet. Už tu zůstala jen Angela.

„Bylo to tvoje rozhodnutí dítě. Je mi to líto. Vydej se na starý hřbitov, který leží patnáct kilometrů odtud. Tam na tebe budou čekat bytosti tvého druhu a seznámí tě se vším potřebným. Byla bys velice mocný anděl, později bys byla královnou andělů. Je tě škoda zrovna pro ně.“ Smutně řekla Angela a také zmizela. Byla jsem tu sama. Zvedla jsem se na nohy a vydala se na starý hřbitov....

A takhle začal můj život démonky.