Ocitla sem se v mísnosti plnou dětí sedím na posteli a přiběhne ke mě holka z modrýma očima a hnědýma vlasama a povídá"Ty si ta KATI že jo.,,poví mi "Ehmmm no...hy....jo sem to já Kat,,odpověděla sem nejistě a nedůvěřivě všichni na mě koukali jako na stvoření světa lítalo mi hlavou hodně věcí kde to sem co to je za děti kolem mě se valilo tolika otázek začala mě bolet hlava stěch všech informací "Dost,, zakřičela jsem z plných plic a hrdla"mam bolesti hlavy kde to vůbec sem?,,Zeptala sem se koktavě.Jedna holkami řekla že se jmenuje taky KATI a že sem v dětský domově "C.......coooo?Kde je Oto kde je jezírko u kterého sem stála kde je moje papírová krabice?,, "Co papírová krabice proč papírová krabice?,, A v tom mžiku když sem se chystala odpověděd tak přišla paní ošetřovatelka vypadala hodně přísně taky byla.Tak KATI pověděla přísně a prohlídla si mě od hlavy k patě.,,Pod' deme za panem Volkennem."pověděla přísně a tak ladně se otočila zavanuly ji vlasy jo a otočila se na podpadku málem spadla.Počkat sem si řekla v duhu pan Volkenn je můj táta co ne ne ne to ne to nemže být pravda ne.
