Neverending Story

Chapter 1.

Všichni si myslí, jak je jejich život na umření. Lidi páchají sebevraždy, sebepoškozují se... aniž by k tomu měli vážný důvod. 

Já patřím k těm, co svůj život nesnáší, stále mi na něm něco vadí. Nejhorší na tom je, že všechny moje problémy jsou nic oproti jiným životům. A přesto nejsem nikdy spokojená. Kamarády mám, ne mnoho těch pravých, ale stěžovat na samotu si nemůžu. Kluka nemám, i když mi je 18, což je pro lidi v mém okolí nepochopitelné. V 16 jsem měla krátkou známost, vydrželo nám to 6 měsíců. Bylo mu 19, to je celkem dost na první lásku. Taky to tak vypadalo. Cirka pětkrát mě podvedl, a nejhorší bylo to, že jsem mu to ani nijak nezazlívala. 

Žiju v bytě, ne moc velkým, ale ani ne zas tak malým. Mám dva brášky, už jim kolem 25 let bude. Ale co já vím. Oba mají své životy, a já do nich bohužel zas tak moc nazapadám. Ale opět, někteří to mají mnohem horší. 

Moje mamča to potajmu táhne s jedním známým, myslí, že to nevím. Je to nechutné. "Jdu do práce," říkala.  "Mám sezení s holkama z práce," říkala. Bullshit. 

Můj papi umřel když mi byl necelý rok. Mamka měla mezi tím jednu delší známost. Škoda že to nevyšlo, mohli z toho být další dva bráškové. 

Den začal nezaujatě. Obyčejné probuzení, žádný sen o princi na bílém koni, pokoj také stále stejný. Nikde nevoněla snídaně, všude bordel. Není divu, v rodině moc pilnosti a nutnosti přehnáné čistoty nemáme. Mamka ležela na gauči, a jak mě zmerčila, posadila se. Cítila jsem se zvláštně, normálně kvůli mně nedělala přílišné pohyby. "No, divím se, že tak brzy, není ještě ani deset hodin." Spustila hned. "Mám v plánu jít po obědě ven, vrátím se až zítra. Přespím u Suzy." Mamka přikývla, ale ráda nebyla. Suzy je kamarádka od malička, a i když si už zas tak moc nemáme co říct, jsme spolu často. 

Aspoň jsem naklidila myčku, abych neposlouchala ty neustálé kydy od matky, oblékla se do tepláků, a napsala Suzy. 

ME: Ahoj, jsem ready. Sraz před tvým barákem?

Suzy: Sure, pojď dovnitř. Nikdo není doma, máme čas. 

Sbalila jsem si pár obvyklých věcí, ale dnes nás čekalo něco speciálního. V městečku opodál, je diskotéka. Mají nejlepší párty široko daleko, a chodí tam spousta lidí. A to nejlepší, nikdy bych tam nepotkala nikoho z mojí rodiny. 

Vešla jsem skrz branku, a zamířila si to rovnou do Suzyna domu.  "Suzy, jsem dole!," s tím, že jsem předpokládala, že tam bude taky. Kdepak. Vykoukla na mě z obývacího pokoje. "Čauky, promiň, zrovna jsem balila pár cigár na potom. Víš, že při chlastu se nejlíp kouří ne?" A uličnicky se zasmála. To jsem na ní měla ráda. Mezi lidmi svatoušek, ale se mnou to dokáže pořádně rozjet. A ještě při tom na mě dávat pozor.  Jeden kiks už se mi stal, od té doby mám po ruce někoho, kdo mi řekne, kdy mám dost. 

"Co kdybychom zašli na procházku, než se budeme chystat?" Navrhla jsem. Venku bylo krásné počasí, sluníčko svítilo a mraků na obloze bylo jen po málu. "To není špatný nápad." Usmála se Suzy. Kousek od nás je hřiště. Nechodí na něj moc lidí, vlastně žádní. Natož děti. Nejmladšímu obyvateli je asi patnáct. Bohužel, lidi odcházejí do víru velkoměst za prací a zábavou. 

Houpačky jsou nové, starosta asi předpokládal, že na nové hřiště naláká rodinky s dětmi. Omyl. Sedly jsme si do nich, a začaly se polehounku houpat. Suzy mi podala jednu cigaretu. S chutí jsem si zapálila. Cítila jsem, že dnes to bude bezvadný den. S úsměvem na tváři jsem se rozhoupala jak nejvíc to šlo, a záhy seskočila do písku. Místo toho, abych se udržela na nohou, jsem se do něj svalila, a nevydržela se nesmát. Suzy to zopakovala. Ta naše nerozvážnost, ta volnost... je to jediné, co mě drží nad vodou.