Neverending Story

Chapter 3

Po krásném víkendu jsem musela do práce. Ale k mému dobru se prázdniny blížily spíše ke konci, takže jsem mohla hezky zahájit poslední rok na střední.  Práce v kavárně je nenáročná, takže se stíhám krásně připravovat na školu a maturitu. Učení není nikdy dost, obzvláště, když chcete na obor politiky. Naučit se všechnu tu historii o každém státu, jejich způsob vlády... dá to zabrat. 

V lokále sedělo jen pár obvyklých zákazníků. Bylo lehce po poledni, když se otevřely dveře. Billy. Jestli si mě ještě pamatuje? Napadlo mě ihned v tu chvíli.  Posadil se do rohového boxu a vzal si menu do ruky. Po pár minutách ho odložil, tak jsem se k němu rozešla. "Ahoj, co si dáš?" Snažila jsem se mile. Pořád se jen mračí. Jestli se takhle tváří pořád, tak to ho asi lidi opravdu milujou. Já si stále snažím zachovat úsměv na tváři. "Lungo, a vodu. Díky." Nemá cenu na to něco říkat. Otočila jsem se na podpatku, a odešla. 

Seděla jsem na stoličce v rohu u baru. Najednou slyším křik, tak se prudce postavím, doufaje, že se nestrhává k nějaké bitce, mezi těma pěti lidma co tu sedí. "Beth! Pane Bože! Jak ti to mám říct?" Žádná bitka se neodehrává. I když bych v tu chvíli asi ráda. Bráška Kit. "Co se děje?", snažím se potichu, aby to moc lidí neslyšelo. Všimla jsem si, že Billy zvedl hlavu. Co ho to zajímá?  "Mamka... srazilo ji auto. Nepřežila to." Jeho oči byly celé červené. " Co to je za vtip? To jste si na mě zase s Jimem vymysleli pěknou debilitu. Radši odejdi. " Bohužel, to nebyl vtip.

Zamotala se mi hlava. Cítila jsem, jak padám k zemi, ale něčí ruce mě zachytily. Kit to ale nebyl. Ten stál přede mnou. 

Probudila jsem se doma. Všude kolem mě byla tma. "Mami?", snažila jsem se volat. Nikdo se neozýval. Musel to být jen sen. Mamka nemohla...umřít. Vstala jsem, a sešla ze schodů. Byla tam celá rodina. Bráchové, budoucí švagrové, strejdové, tety. Strhly se na mě pohledy ze všech stran. "Kde je mamka? Není možné, aby se stalo to, co říkal Kit." Řekla jsem prostě. "Bohužel... Je to tak."