Takový výkřik do ticha na konkrétní zadané téma. Budu ráda za každou reakci, která mi dá vědět, jestli má smysl publikovat zde dál.
Nebojte se, za kritiku hlavy nežeru ;)P.S. omlouvám se, že k textu písně není překlad, ale každý si ho může vyhledat na internetu, píseň nese stejný název jako tato povídka.
***
„Měl bys něco udělat, Sherlocku, jinak tě opustí."„Hledáš bubáky ve skříni, která nemá stěny, Mycrofte."
„Jak myslíš, bratříčku."
***
Seděl na křesle v jejich domě na Baker street. Kolena složená k tělu, špičky prstů na rukou se spojovaly ve stříšce, aby podepřely bradu. Venku pomalu svítalo, Sherlock Holmes ponořený ve svém paláci mysli, čekal. Čekal a čekal. John zatím stále nebyl doma.
Jak se jmenovala. Lane? Lena? Lara? Bylo to jedno. Další z těch ženštin, které Johna odvedly svou pozorností od něj.
Upravil další z přihrádek kartotéky, kterou uchovával ve svém paláci a zásuvku zapečetil klíčem, který odhodil. Těch klíčů za poslední dva roky odhodil už tolik, že příslovečná kartotéka se seznamy každou chvíli navyšovala počet šuplíků. Jména těch žen nebyla důležitá. Ale jednou, jednou jedno z těch jmen bude.
A John ho opravdu opustí.
Sherlock věděl, že tahle Lena nebo Lara nebyla tou pravou. Ten vztah byl odsouzený k fiasku. Měla tři kočky, špatné vztahy s rodiči, problémy s farmaceutiky na bolest po úraze, kterým prošla před deseti lety a ze kterého se dávno dostala, byla opakem toho, co pedantský John – nebyla zrovna hospodyňkou zakládající si na čistém prádle a vůni domova, a občas měla nemístné vtipy na adresu menšin, které John prozatím nezaregistroval, ale byla to pouze otázka času. Otázka času, než jeho morální stránka zavelí zpátečku.
Přesto tady Sherlock seděl za tmy sám jako součást výbavy, aniž by se vrtal v nějakém experimentu, řešil případ nebo hrál na housle. Seděl a čekal. S iracionálním strachem, který ho sžíral a snažil se sám pochopit, proč se v něm něco takového vůbec probudilo. Odkud ten pocit vzešel? Tahle naprosto zbytečná a obtěžující emoce?
Zatracený Mycroft.
***
„Hledá jen povyražení, Mycrofte. Nic z toho nebylo prozatím vážné."
„Jistě. Prozatím."
„Co tím chceš říct?"
„Na to jistě přijde brzy, bratře můj."
***
If you ever leave me
I'll be sad and blue
don't you ever leave me
I'm so in love with you
John si dnes vesele prozpěvoval. Ta nálada Sherlockovi doslova lezla na nervy. Veselý a spokojený John, to nevěstilo nic dobrého. Kočkomilka se závislosti na lécích byla sice dva týdny pasé, ale Sherlock si nemohl nevšimnout, že dnešní večer zřejmě znovu stráví sám na gauči a bude se probírat kartotékami a tavit klíče.
ČTEŠ
Bad to me - JOHNLOCK ✔
FanfictionJOHNLOCK | Sherlock si na základě popudlivých poznámek Mycrofta uvědomí, že Johnovo randění se všemi těmi ženštinami mu není takříkajíc příjemné a nejraději by Johna udržel doma. Ale co má pro to udělat? Johnlock povídka, která vznikla na zadání výz...