Death Fiber (SatsukixRyuko)

2. Kapitola

"Satsuki, Ryuko jste v pořádku?" zeptala se Mako, která za nimi doběhla a obě to vyvedlo z transu, kdy se vzájemné pohledy vyrušili a nahradil je úsměv. Ryuko se zvedla a chytla svoji starší sestru za předloktí, aby ji vytáhla sebou nahoru. 

Satsuki jen vděčně přikývla a oklepala špínu ze své uniformy. "Vidím, že dneska jdete poprvé v čas tedy jestli se tomu tak dá říct" pichlavě narazila na nekontrolovaný běh do školy. "Ryuko zase zaspala" vyjádřila se Mako jakoby nic. "Hele a ty si zase jedla a nevěnovala se času" nehodlala v tom být jediná obviněná, ale ty dvě se dohadovali jako sestry téměř pokaždé.

Na chvilku ty dvě jen pozorovala s úsměvem, i když ji to z nějakého důvodu vnitřně bolelo. "Měli bychom už do tříd." Rozhodla se tuhle šarvátku zastavit tím, že výuka je přednější, a také se podle toho i řídila, když se vydala do budovy školy, kde si přezula boty a uchopila svojí tašku. 

Její kroky zamířili ke schodišti, když se jí znovu něco obmotalo okolo ruky. Bez rozmyšlení si prudce vyhrnula rukáv, ale nic tam nebylo místo toho se rozrazily okna a dovnitř zavítal prudký vítr. "Satsuki."

Znovu ten hlas, který znala velice dobře. "Senketsu" zašeptala do větru. Netušila, co se děje, ale rozhodně už nevěřila tomu, že by se jednalo jen o halucinaci v její hlavě. Přesto do chvilky vše utichlo. 

"Satsuki děje se něco?" ozvala se za ní Ryuko spolu s Mako, které se ještě chvilku dohadovali venku, ale také usoudili nakonec, že je čas jít do školy.

"Ty jsi to nesly....." než to dořekla, tak si uvědomila, že všechny okna jsou náhle zavřené a pocit, že jí něco svíralo kolem ruky už vymizel. 

Ryuko přišlo zvláštní, když spatřila, jak se její starší sestra ohlíží okolo sebe a něco hledá. "Ztratila jsi něco?"

Satsuki si uvědomila, že musí vypadat jako blázen, co se okolo sebe bezdůvodně rozhlíží, a proto jen zakývala hlavou do stran. Chvilku na to se ozvalo hlasité zvonění, které upozornilo na hodinu. Už nebyl čas se na cokoliv zeptat a každá musela zavítat do své třídy. 

Čas ve školních lavicích byl vždy zdlouhavý a každý čekal jen na chvíli, kdy se bude moct odebrat domů nebo na kroužky. Satsuki pro dnešek, ale nevnímala výuku, tak jako vždy. Měla sice otevřený sešit, ale váhala nad tím, co se děje v její hlavě. Jak je možné že slyšela Senketsu, jak volá její jméno. Proč by to dělal vždyť patřil její mladší sestře. 

Hodlala tuhle záhadu vyluštit a proto se stavila po škole ihned za svým věrným přítelem, který teď dělal pro výzkumné středisko. 

"Shiro Iori" vyslovila jeho jméno, když ho nalezla zalezlého ve své kanceláři, ale její příchod očekával, jelikož měl také pár nových informací, které ji hodlal sdělit.

"Lady Satsuki....jsem rád, že jste přišla tak brzo." Odrazil se na kolečkovém křesle k jednomu šuplíku ze kterého vytáhl nějaké spisy. "Nechte mě hádat od dnešního rána máte divný pocit." Hodil se složkou na stůl a vytáhl nějaké grafy a spisy. 

Nechala ho celou dobu mluvit, jelikož moc dobře věděla, že on už ví, co se děje v tomhle světě špatně. "Koukejte na tohle." Ukázal ji graf. "Zde je zaznamenáno přes satelit kolik živých vláken zde bylo před rokem....nula.....ale teď jsou jich tu stovky." Jen co si to vyslechla a prohlédla věci o grafu, tak ji tělem projela vlna nespokojenosti. "Jak je to možné?" vyhrkla nechápavě a její klid na tváři zmizel. Tohle znamenalo jen problém a rozhodně to bylo více znepokojující, když uplynul teprve rok od poslední bitvy. 

"Harime Nui.....nezemřela." Vytáhl jednu z fotek kterou zaznamenal satelit před pár měsíci. Satsuki zůstala nehnutě stát, když rozpoznala klubko vláken, které neslo obličej její sestry, která neměla být nikdy stvořena. Ani nebyla jejich biologickou sestrou. 

"Vezmu si spisy sebou." Nijak se neptala ani neměla potřebu o něco žádat, protože oba byli srozuměni s tím, že musí něco vymyslet. "Hvězdnou čtyřku svoláme až posléze." Musela teď nejprve získat informace. "A co Ryuko, kdy jí to řekneme?" zeptal se Iori a jí se skoro zastavilo srdce. Její mladší sestra už si prošla peklem musela teď jen doufat, že to zvládnou i bez její pomoci. Nehodlala cokoliv na tohle říct. Doufala, že je dost chytrý aby mu došlo, co mlčením myslí. 

Složku uložila do své tašky a zamířila domů kvůli nucenému volnu v práci, ale nakonec se jí to i hodilo, alespoň mohla spisy řádně prostudovat v klidu u sebe doma. 

Kráčela, co nejrychleji mohla, aby nad studiem nemarnila ani jednu sekundu navíc. Do domu vešla s tím, že jí ačkoliv temnota ze samoty znovu obklopila po celém těla, tak nebyla schopná ji vnímat naplno. Zašla do obýváku, kde bylo nejvíce světal a usedla na gauč. Otevřela složku na svém klíně a začala vše bedlivě číst. Každý řádek projela klidně dvakrát, jen aby si byla jistá vším. 

Čas byl teď pro ní relativní záležitostí, ale jen co vše měla nastudované a odložila to stranou, tak její telefon cinknul. Podívala se na obrazovku aby spatřila ikonku své mladší sestry

Ryuko: Jsi v pořádku? Dneska jsem tě neviděla po škole vycházet. Myslela jsem, že bychom zašli zítra něco nakoupit na tebe. Znovu chodíš jen v uniformách a to vypadá otřesně. 

Rozhodně jí to rozesmálo, ale věděla, kde jsou teď její povinnosti a že nemůže být starší sestrou naplno. Navíc teď ji musela ochránit před veškerým zlem, které se na tenhle svět znovu dere. 

Satsuki: Ano jsem v pořádku. Musela jsem dneska jít zařizovat pár věcí a zítra taktéž nemám čas. Domluvíme se na jindy.

Jen co to dopsala, tak mobil odložila stranou, aby se mohla jít osprchovat. "A co děláš zítra tak důležitého?" ozvalo se ve dveřích. 

Prudce sebou trhla, aby spatřila svojí mladší sestřičku, která měla přes rameno tašku s oblečením. "C...Co tu děláš?" optala se nechápavě a v rychlosti uchopila složku, kterou vložila do své tašky, aby to vypadalo jako prospekt do školy. "To je jedno, co tu vlastně děláš vždyť je to i tvůj dům.......Zítra musím s Nonon na nákupy už jsem jí to slíbila" zalhala a narovnala se v zádech. Nebyla na sebe hrdá za to, že zrovna jí takto klame. 

"Nonon nemá zrovna geniální vkus na oblečení radši s tebou půjdu já. Ještě byste vybrali něco v čem bys vypadala jako načechraný pelikán.  A odpověď na to co tu dělám....Na pár dnů se zde stěhuji. Mako a její rodiče vyrazili na rychlou dovolenou, když zjistili že ve vedlejším městě mají slevu na nějaké jídlo nebo co to....Chci trávit čas i se svoji pravou rodinou a poznat tě více než jen ve dveřích" prohlásila Ryuko se svým úšklebkem, který byl pro ni typickým. 

Satsuki se náhle zadrhl dech, když jí došlo, co právě její mladší sestra řekla. Místo radosti, kterou z části vnitřně prožívala jí věnovala pohled s neutrálním výrazem. 

Pokračování příště: