Bar byl poněkud prázdný. Několik studentů debatovalo o začínajícím zkouškovém v jednom z boxů a na baru seděla jidiná ženská. Byl to kurevsky nudnej večer a mě padala hlava únavou. Hleděl jsem do prázdna a počítal zbylé hodiny do konce směny. Práce barmana mě bavila. I když jsem moc dobře věděl, že mám na lepší práci za lepší plat. Vyžíval jsem se v mixologii a s mým osobitým charakterem jsem měl za to, že jsem se pro tuhle práci narodil. To ale neplatilo v dny jako byl tenhle. Vážně sem se hodně nudil. Bez zákazníků a komunikace jsem umíral. Hladina mojí společenský škály rychle klesala a já se modlil, aby těma dveřma prošel někdo zajímavej, koho by mohli okouzlit moje gastronomický skilly.
Nebyl sem jedinej ze zaměstnanců, kterej doufal, že si tady v tomhle zapadlim lokále někoho najde. Každej den se najde nespočet lidí, který vás jako barmana začnou balit. Problém je ten, že to sou opilí jedinci nebo totální trosky. A když je to někdo k světu musí to být zásadně nějaka pipka, která hledá známost na jeden den. A to je něco, o co v tyhle čtvrti fakt nestojite, jestli nehledate pohlavní nemoc rychle a zadarmo. Zvlášť když jde o lidi jako já. O geye.
