Ráno jsem se vzbudil se zvláštním pocitem. Doťapám k lednici, kterou otevřu mými křídly. Očima projíždím po lednici a pak si všimnu, že chybí jedna věc ...„Kde je můj jogurt se zrním ".
Když dosnídám..ne můj oblíbený jogurt..se chystám sednout na gauč, ale v tom mi zazvoní telefon. Očekával jsem hovor od maminky, že mi přiveze jogurt, ale nebylo tak.
Podle přízvuku jsem poznal, že to byl starý pán Sýkora. Volal mi často. Pořád totiž něco ztrácel..hrníček, zrní, knížky..už jen čekám kdy mi zavolá, že ztratil paní Sýkorovou. „ Dobrý den pane Sýkoro. Co se vám ztratilo tentokrát?".
Když mi řekl o naléhavém problému, vybavil jsem si, jak hledá brýle, které má na sobě. „Stejně nemám co dělat ..takže za 5min jsem u Vás.
Doletěl jsem ke stromu, kde žije. Zobákem jsem zaťukal a když se ozvalo „ Dále " vešel jsem do obývacího pokoje propojeným s kuchyní. Tahle mísnost byla celkem uklizená. Což jsem nečekal.
Pan Sýkora seděl ná křesle a díval se na televizi. Konkretně se díval na kanál TVPÍP, kde jsou různé ptačí sport. „Dobrý den pane Sýkoro. Tak co se vám ztratilo?" mluvím zvýšeným hlasem páč je starý, tak aby mě líp slyšel. „ Drž zobák! Právě ty svině ptačí od vedle daly gól." Přisedl jsem si k němu a díval se s ním až to skončí.
Asi po 20 minutách to konečně skončilo. Pan Sýkora vypl televizi a podíval se na mě. „ Mam chuť na koláč".
A já na můj jogurt, ale zpátky k "vyšetřování ". „ Ztratil jste koláč ?" Zeptal jsem se s nadějí, že mi konečně řekne co ztratil. „Kdežto koláč ..Ponožka mi zmizela !". *Něco si zamumlá.* „Zrovna moje oblíbená..". Ponožka? K čemu sakra potřebuje ponožku?! Jako zatím jsem nikde neviděl v žádném obchodě velikost pro Sýkory...natož pro holuba (😓).
Zvednu se z docela pohodlného gauče a rozhlížím se po mísnosti, jestli někde neuvidím tu ponožku. V téhle místnosti nikde nebyla tak jsem šel do chodby prohledat další pokoje. Najednou projdu kolem něčeho "chlupatého", ale nevěnuji tomu pozornost. Když vstoupím do dalšího pokoje tak si to uvědomím. Rychle vyběhnu do chodby a podívám se na tu chlupatou věc ..Byla to ta ponožka ..JENŽE V LIDSKÉ VELIKOSTI.
Záhadným způsobem tu ponožku vytáhnu do obýváku. „Není tohle náhodou ta ponožka ?" Pan Sýkora se ohlédne a když si všimne ponožky rozzáří se mu úsměv na zobáku. Popolítne směrem ke mně a roztáhne křídla, jakoby mě chtěl obejmout. Taky roztáhnu křidla, zavřu oči a čekam až mě obejme jeho křídlama. Když se nic neděje otevřu oči a vidím Pana Sýkoru objímajícího ponožku. Jen se na mě podívá a řekne „ Najdi si holku mladej..na objímaní holubů tu nejsem." Jo..ale na ponožek jo, co. „Tak už máte co jste hledal. já letím. Nashledanou". Vyletím z jeho stromu a mířím si to k sobě, kde si už lehnu a budu odpočívat po velice náročném dnu.
