Proč já?

Část 4. a zatím poslední...

Osudové pondělí přišlo. Ráno jsem jela k doktorce. Byla jsem objednaná na 9:20 ale jelikož spoje od nás jsou úplně na hovno jela jsem už brzy ráno. Jela se mnou i moje kamarádka která se mnou zažila úplně vše. Když jsme přijeli k doktorce byla jsem hrozeně nervozní až jsem se zamkla na záchodě a nechtěla jsem vylézt. Kamarádka volala mamce aby přijela že jinak nevylezu... Chtěla jsem ji tam. Potřebovala jsem podporu. Vešla jsem do ordinace vysvlékla se a šla hned na křeslo. Doktorka mě hnedka prohlédla a udělala mi ultrazvuk. Řekla mi že to neví na stoprocent, že tam sice něco je ale že neví co. Je to prý 50 na 50 řekla mi. Byla jsem poslána na krevní testy které to měly určit na stoprocent jestli budu utrácet peníze furt za alkohol a cigára nebo za plenky a výživy. A mimochodem od 12. dne zpoždění jsem nekouřila. Vůbec nevím jakto a proč jsem přestala, ale jakoby mi tu v tu chvíli něco přeplo a bum. Šla jsem tedy na odběry vše v pořádku a když jsem odcházela sestřička mi řekla ať si o půl druhé zavolám. V tu chvíli bylo 11 takže jsme si s Naty (tou kamarádkou) zašli na jídlo, mamka už s námi nebyla musela rychle zase do práce protože už neměla moc dovolené tak odešla jen na chvíli mě podpořit. Šli jsme si dát mekáč na nervíky a potom nakupovat. Bylo my hned líp myšlenky zase na chvilku jinde a cítila jsem se volná. Když už se chýlil čas k odjezdu šli jsme na vlak a jeli domů. Když jsme přijeli k nám na nádraží bylo už půl druhé tak jsem to tedy udělala a zavolala tam. Testy byly negativní... Neboli těhotná nejsem, a ani jsem nebyla... 

V tu chvíli jsem se rozbrečela. Když už se skoro týden připravujete na to že budete máma. srovnáváte si to v hlavě a snažíte se myslet už ne jen na svojí budoucnost, ale najednou i na budoucnost někoho jiného je to hned jiné a mnohem více zodpovědné a také vás to celkem změní. 

Teď ležím od dvou hodin doma v posteli se zmrzlinou notebookem a koukám na filmy. Musím uznat že nebýt jednoho sebestředného kreténa neuvědomila bych si ani co se vlastně stalo. Že to mohlo být jinak. Ale když vám najednou začne nějakej cápek psát o svých problémech a vy mu píšete že nemáte náladu a ani energii řešit tyhle hovadiny a on vám napíše, cituji,... Byl to jenom ultrazvuk  a vyšel negativní tak máš slavit a nedělat z toho další funus... Tak přesně v tuhle chvíli jsem si řekla že to musí ven. Ať to budou číst lidé co mě znají nebo kteří neví absolutně kdo jsem, prostě to potřebovalo ven...