podzimní smutnota v létě

slzy

Dneska mám výkyvy emocí. Pláču, křičím a dusím se, ani nevím proč (asi hormony). Nedokážu se emočně poprat s několika zbytečnými neduhy (nesoustřeďte se na pravý význam slova neduh, zaměřte se na to, jaké emoce ve vás vyvolává). Chci vrátit čas, ne abych něco měnila, ale abych mohla prožít hezké chvíle znovu. Přestože mám ve výhledu spoustu hezkých chvil, chci znovu a znovu zažívat ty staré.

Hrála bych na kytaru a vytřískala ty vlezlé emoce do jejích ubohých, laciných nylonových strun, ale je rozbitá. Asi budu v noci tančit a nechám emoce převzít moc nad mým tělem. Milují hudbu. Opravdu.

To je pointa všeho. Blaženost nebude tak pěkná, když nebudu mít občas existenční krizi. Ponořit se tak hluboko do nehezkého, aby barvy vynikly v husté černotě a mohla bych k nim plavat a pak se v nich topit.