,,Zvracím,"
Záchodová mísa je bělostně chladná, až tak jako sterilně, a když ji sevřu pevněji, pohybem zápěstí popoženu kolonii mravenců, kteří mi v mžiku napouští konečky prstů kyselinou.
,,Z-zvracím,"
Akce a reakce.
Už to obligátní společenstvo, co mi koluje v žilách, vlastně ani necítím. Bolest daného momentu předčí toxicitu jakéhokoliv organického jedu.
Ne, není tu nikdo.
Jsem tu já, záchodová mísa a Jú.
Já zvrácím, mísa přijímá a Jú mě pozoruje okem hurikánu.
(Zvratky chutnají trpce. Vím to, protože jsem je před časem dobrovolně snědla. Jú mi je naservírovala. Říkala, že už tu nemáme nic jiného k snědku. A hladový by žral i smrt.
Byly to zvratky první jakosti. Ty se tvoří, když dva lidi nazvrací do společného pytlíku. Je v tom semínko snílkovského poetična a ne každý to dokáže.
Časem si na zvratky zvyknete.
Časem si je dokonce i oblíbíte, protože máte, jak už jsem podotkla, velký hlad a nic jiného k dispozici není. Je to velký koloběh. Nutriční hodnota nula a v závěru to ani neprojde našimi střevy, ale vy se toho vášnivého, erotického pocitu pálení žáhy při dávení prostě nemůžete nabažit.
No tak, nepohoršuj se, ty moralisto. Tebe taky ty zvratky vzrušujou. Nelži mi, že ne. Všechny ty kecy o zvracení společně. To není otázka ani etiky, ani konvence. To je čistokrevný, naturalistický romantismus. Všichni jsme v jádru, koneckonců, velmi podobní- zvracíme a leze to jícnem. Jen ne všechny zvratky chutnají stejně.
Všechno to jde hladce, dokud nesníte blitky.
Blitky jsou ubohá nahrážka totožného. Je to nové jméno pro identický zvratek. A tyto novotvary nejsou v našem niterném ekosystému přípustné.
Pokud vám přišel zvratek jako nonsens, tak blitka- ta ubohá, prašivá blitka je jen čistý pseudodadaismus, výmysl chorých, po pozornosti lačnících hlav.
A jednou to Jú přitáhla domů. Schovala to do našeho zvracícího pytlíku, jako kdyby to bylo syntetické ztělesnění kolize ranního oparu- doušku posledního orgasmu panenských měsíčních paprsků, a genitálního oparu- doušku posledního nechráněného, nečistého, spontánního orgasmu. Nutno podotknout, že k této obskurnosti by se blitek vskutku připodobnit dal.
Zamořila tím všechno, na čem mi kdy záleželo.
Blitky prostě nepožiješ. Blitky požijou tebe. )
,,Zvracím, zvracím blitky,"
Jú vzrušeným tělem obepíná můj žaludek a kouše mě do šíje. Dvě hárající feny. A jedna z nich zvrací blitky. Druhá blitky se zvratky konzumuje a nemůže si vybrat, který jí chutnají více.
Poslední zbytky těla opuští mou duši, když s vyvrcholením vyzvracím poslední kapku blitky.
Jú vyklouzne z našeho propletení a stoupne si nade mě.
Prořízne mi oční bulvu oční bulvou svojí.
,,Už nezvracím, Jú. Můžeš jít. Nejsem sama."
Cítím pořád na jazyku pachuť blitek a znovu se mi zvedá žaludek.
Jú to sere.
Jú to nesere.
Jú to nesere.
Jú?
,,Jú?"
Pláču.
Jú mi vyleje obsah záchodu na hlavu a pohladí mě mezi stehny.
,,Co mi je?"
Jú mi vyleje obsah záchodu na hlavu a dívá se na mě naprosto bez emocí .
,,Co mi je?"
Jú mi vyleje obsah záchodu na hlavu a odejde. Kam? Hledat blitky. Nějak ji na zvratky přešla chuť.
Zvracím.
