Co budu chtít

Vyjel jsem výtahem až na střechu Avengers Toweru a podal Lokimu jednu ze dvou otevřených lahví Coly. Střechu jsme na začátku prázdnin prohlásili za naše letní útočiště, protože tady bylo slunečno, ale zároveň se tady dal jednoduše najít stín. Dneska byla ale celá obloha pokrytá mraky.

,,Asi bude pršet," konstatoval Loki, přiložil rty ke svojí lahvi a trochu upil.
,,Hm, vidím. A šoupni se, nevejdu se sem," ukázal jsem na oblohu a kecl si za ním do sedacího pytle. Trochu se posunul, stejně jsme se trochu dotýkali boky. Bylo to příjemné.
,,A taky cítíš," doplnil, a když jsem na něj upřel nechapavý pohled, dopověděl: ,,bouřkový vzduch voní jinak. Trochu po elektřině, jako Thor. Hele, jsem Thorův brácha, nehledej v tom záhady. Rudneš."

Potom vytvořil ten nádherný úšklebek, trochu vysmívající se a morbidní, ale to k němu prostě patřilo.

,,Když už jsme u toho," hrozně legračně začenichal, ,,necítím May?"
Trochu jsem se zasmál.
,,Máš pravdu. Ráno jsem dostal přímý zásah a ještě to nevyčuchlo."
,,Chudáčku."
,,Mimochodem, můžeš zase někdy přijít, minulé to byla celkem sranda," navrhl jsem.
,,Já nevím, nebylo to už moc?"
,,Neboj, teta přežije skoro všechno. Sice nás celkem slušně sprdla, ale zpětně říkala, že to byla celkem sranda."
,,To by neřekla. Určitě řekla bžunda."
,,Máš pravdu."
Zablesklo se a v krátkém intervalu přišel i hrom.

Loki se pohodlněji rozvalil.
,,Tady je to stejně nejlepší. Skoro nikdo o tom místě neví, teda asi kromě Starka. Ten tuhletu věž stavěl."
Chvilku se převaloval, aby našel co nejlepší polohu na ležení, potom to vzdal, chtěl položit hlavu na zem, břinkl rohem své přilby o dlaždice a velmi ošklivě zaklel.
,,Víš, co by ti řekl cap."
,,Neopovažuj se," položil mi ukazováček na rty, aby mě ani nenapadlo ho napomenout.
,,Proč to vůbec nosíš? Není to trochu zbytečný?" zeptal jsem se ho.
,,Líbí se mi," sundal si přilbu z hlavy a začal si s ní pohazovat.
,,Není to zbytečně těžký?"
,,Ani ne. Zkus si ji. Ale dávej na ni pozor," starostlivě mi dal přilbu do obou rukou.

Bylo to trochu zvláštní. Přilba nebyla nijak těžká, ale přesto mě to nutilo držet hlavu vznešeně nahoru. Chvíli jsem se snažil, ale potom mi začala padat z hlavy. Loki se natáhl a zachránil ji od dalšího střetu se zemí.
,,Je dělaná pro mě," lehce se zasmál, ,,takže mi ji vrať."

Začalo pršet. Loki přilbu držel jenom v jedné ruce a chystal se na ústup před hustým deštěm. Vycítil jsem příležitost a po přilbě jsem skočil. Loki ji ale držel pevněji, než jsem čekal, takže jsme oba skončili na studené a už taky promáčené podlaze. Chvíli jsme se přetahovali, než jsem skončil přišpendlený zády k zemi Lokiho kolenem.
,,Nedám," zazubil se. Potom mi pomohl na nohy a vydali jsme se pryč ze střechy. Nikam jsme nespěchali, stejně jsme byli oba promočení až na kost. Dvakrát za sebou jsem si kýchl.
,,Doufám, že nenastydneš," konstatoval Loki po tom, co jsem si ještě několikrát kýchnul, ,,půjčím ti něco suchého na sebe."

Znova jsem kýchl a sáhl do kapsy pro kapesník. Jaké to překvapení, že byl rozmočený. Sjeli jsme jen do druhého nejvyššího patra, kde měl Loki svůj pokoj. Z legrace tomu občas po vzoru svého bratra říkal Královské komnaty, i když posledních pár let trávil na Zemi.

Vyndal ze svojí skříně šedé tepláky a tmavozelené tričko. Hromádku oblečení mi podal s naprosto vážným výrazem: ,,Obětoval jsem pro tebe moje oblíbené triko, važ si toho."
Potom se ušklíbl.
,,Dělám si srandu. Stejně tomu nic neudělej. A teď mazej do sprchy a pusť si teplou."
Chtěl jsem něco říct, ale znova jsem si kýchl.

Po příjemné sprše (z prudké změny teplot mě pálilo celé tělo) jsem se zabalil do jednoho z obřích ručníků, které tam Loki měl a s velkou dávkou sebezapření jsem neochotně stoupl na dozajista ledové kachličky. Podlaha byla vyhřívaná, což mě celkem příjemně překvapilo. Sám pro sebe jsem pokrčil rameny a vydal jsem se pro oblečení, které jsem položil vedle umyvadla. Zjistil jsem, že Loki velice taktně zabalil do tepláků i suché boxerky a ponožky, oboje černé.