Napjala jsem tětivu a zamířila. Králík se rozhlížel, ale protože jsem právě seděla v koruně jednoho ze stromů, ničeho si nevšiml, sklopil hlavu a pásl se dál. Pustila jsem šíp a ten se rychle zabodl králíkovi do hrdla. seskočila jsem ze stromu a rychle k němu doběhla. Ten den jsem toho nenalovila skoro nic, není divu, byl to můj velký den a já se měla stát konečně dospělou, už žádná škola, žádná zásadní pravidla, budu volná myslela jsem si . Usoudila jsem, že jsem toho nalovila přes den dost a ještě mě čekala oslava. Vyndala jsem mé oběti šíp z krku, pomalu, abych s sebou nevzala i mozek, nad tou myšlenkou jsem se ušklíbla, už jsi skoro dospělá nechovej se furt tak dětinský. Už už jsem se měla k odchodu když najednou jsem uslyšela ten známý zvuk a radostně se rozeběhla směrem ke zvuku sekery mého nejlepšího přítele.
" Nilsi!"
Skočila jsem mu okolo krku, neviděla jsem ho tak dlouho.
" Všechno nejlepší"
Popřál mi a podal mi do ruky malou krabičku. Docela jsem se podivila, že mi dal nějaký dárek, ale byla jsem šťastná. Otevřela jsem ho a to, co bylo uvnitř, bylo... Bylo nepopsatelně krásné. Malý dřevěný kroužek, ve kterém vysela malinkatá větvička.
" Děkuju"
Hlesla jsem, bylo to opravdu nádherné. Otočila jsem se, aby mi náhrdelník zapnul.
"To si vyřezal ty?"
Nils se nesměle usmál, vím že byl rád, že se mi dárek líbí, ale neuměl se moc v takových situacích chovat.
" Ano"
Usmála jsem se na něj a dala jsem mu malou pusu na tvář. Chudák celý zčervenal.
•••
Leželi jsme s Nilsem na trávě a pozorovali mraky. Nils mi vyprávěl co zažil s dřevorubci a já jemu, jak jsem lovila, a jak jsem se mořila ve škole se všemi nesmyslnými úkoly. Smáli jsme se a bylo to super.
Nils je o rok starší jak já, takže už nemusel tenhle rok chodit do školy a místo toho byl celé hodiny v lese. Občas odjížděl na delší čas do jiné osady, moc často jsme se tedy s Nilsem nevídali, ale přesto jsem ho měla stále stejně ráda.
•••
Po chvíli jsme oba usli... Probudilo mě až náhle teplo. Posadila jsem se a promnula jsem si oči. To co jsem zahlédla mě doslova zděsilo. Z osady se táhly výkřiky a zběsilé volání o pomoc, nad věžemi se kouřilo a uvnitř našich obydlí žhnuly červené plameny. To už se vzbudil i Nils. Chytl mě za ruku.
" Kate, musíme odsud slyšíš!"
Podívala jsem se na něj. Žaludek se mi svíral. Měla jsem strach, naposledy jsem se ohlédla po osadě, a pak jsme s Nilsem zmizeli v lese.
Do naší osady se dobývaly banditi, kteří jsou povinní zabít každého, kdo se jim postaví do cesty. Věděla jsem, že mě s Nilsem už hledat nebudou, ale Bála jsem se o svojí rodinu a o Sama. Běželi jsme lesem a větve nás šlehali do obličeje, po celé mi začali stékat pramínky krve. Nezastavovali jsme a běželi dál. Zprvu jsem místa, která jsme mýjeli znala, ale čím víc jsme se vzdalovali od vesnice, tím víc jsem měla strach z neznámých propadlin a jiných nebezpečných míst, která jsem v mém lese moc dobře znala.
Začínala ve mě růst únava a Nils už taky neběžel tak rychle. Občas jsme se zastavovali a rozhodovali kudy poběžíme. Když padla noc, museli jsme zastavit úplně, protože už nebylo vidět ani pod nohy, natož běžet dál.
Opřeli jsme se o strom a dívali se do tmy. Ani jeden z nás neměl chuť mluvit. Seděli jsme vedle sebe a choulili se k sobě. Pokusila jsem se usnout, ale bylo to marné. Nakonec mě ale stejně únava uložila ke spánku a já usnula.
Takže tohle byl první díl, doufám, že se vám libil, jenom bych asi potřeboval nějakou korektoru, kdyby měl někdo zájem ozvěte se :)
