Wᴇ ᴀʀᴇ ɴᴏᴛ ᴀʙʟᴇ ᴛᴏ ʙᴇ ᴛᴏɢᴇᴛʜᴇʀ

Part 2

Vstala jsem z postele, vzala svůj kufr a šla ho vybalit. Vendy se furt válela na posteli. Jak jinak.

Dala jsem poslední triko do skříně a kufr zavřela. Strčila jsem ho pod postel a mrskla po Vendy polštář který byl nejblíž.

"Co děláš!?" vypískla Vendy a vyletěla do sedu. Já se začala smát nad její reakcí.

"Žádné spaní máme tu schůzku" řekla jsem když jsem se uklidnila.

"Ale to neznamená že po mě budeš házet polštáře!" nafoukla tváře. Já se začala zase smát. Vypadala jak křeček.

"Okok promiň ale fakt, jdeme se chystat" rozešla jsem se ke skříni ze které jsem si vytáhla černé kraťasy, bílé triko s krátkým rukávem s nápisem Levis a šla do koupelny se převléknout.

Když jsem se převlékla tak jsem se na sebe podívala do zrcadla. Byla jsem nervózní. Hodně nervózní. Co když něco podělám? Je to u člověka jako jsem já dost možné. Přece jen, jsem nehorázné tele.

Povzdechla jsem si, vzala hřeben a rozčesala jsem si svoje husté vlasy. Ty jsem potom sepla do culíku, upravila si obličej a šla ven z koupelny.

Vendy byla oblečená a čekala na posteli. Vzala jsem si černou kšiltovku od NEW ERY kterou jsem ze zadu protáhla culík aby mě netlačil.

"Můžem?" koukla jsem se na Vendy, ta kývla a spolu jsme šly ke dveřím kde jsme se obuly.

Vyšli jsme ven, já zamkla pokoj a šly jsme k výtahu jelikož jsme líné dojít dolů po schodech.

Ve výtahu jsem si zastrčila triko do kraťas a telefon si dala do kapsy. Doufám že mi nevypadne.

Holky dole už čekaly. Já s Vendy jsme vylezli z výtahu a cupitaly k nim.

"Ale že vám to trvalo" rýpla si do nás Layla.

"Sorry" udělala jsem na ni poker face. No, alespoň jsem se o to pokusila.

"Tak jdem ať nepřijdeme pozdě" řekla Layla a společně jsme se rozešli k východu.

"To půjdeme pěšky?" zafňukala Avery.

"Jo" mrkla na ni Layla a šla dál.

My jsme jak slušný kachňátka šly za ní.

...

Po cestě jsme dělali hrozné kraviny. Div že na nás lidi nezavolali psychiatry.

Došli jsme před budovu BigHit. Byla sakra velká. Už pomalu jsem se smiřovala s tím, že se tu ztratím.

Vešly jsme dovnitř a ohlásili se. Paní kývla a odvedla nás za manažerem těch BTS u kterého jsme se měli dozvědět co a jak.

...

Po nekonečné době kecání a různého řešení jsme se rozloučili a odešly za nějakým pánem který nás má odvést za klukama. Prý jsou zrovna v hale a trénují. Jsem zvědavá.

"Kde jeeee" stěžovala si Vanes když jsme čekali na toho dotyčného.

"Nestěžuj si pořád, za chvíli přijde" šťouchla do ní Lada.

"To říkáte furt a vždy přijde o hodinu nebo dvě později" odfrkla si Vanes.

My jsme se nad ní zasmáli. Zrovna v tu dobu za námi přišel nějaký pán.

"Dobrý den, jmenuji se Kim Shan, mám vás odvést za členy BTS. Jsem u vás správně?" mile se na nás usmál.

"Ano, to jsme my" usmála se na oplátku Layla a podala si s ním ruce.

"Dobře, pojďte za mnou" někam se rozešel a my se vydali za nim.

Po cestě jsem se koukala kolem sebe
Je to tu strašně moderní. Nechápu, jak se tu můžou vyznat. Je to veliký. Ale pěkný. Jediná výhoda.

Šly jsme nějakou uličkou a já zaslechla hudbu. Zase jsem začala být nervózní. Vůbec nevím proč. Jak jsme šly tak se hudba zasilovala. Ale musím uznat, dobře zpívají.

Došly jsme k nějakým dveřím. Kim Shan je otevřel a vešel dovnitř.

"Tak kluci, pauza, přišli vám tanečnice!" houkl na kluky aby ho slyšeli přes tu hudbu. Hudba přestala hrát.

"Omg kde!!" zaječel jeden z nich.

"Hoseoku klidek, ne že je hned zadupeš" promluvil další.

My s holkama jsme se potichu zasmály.

Shan na nás koukl a kývl hlavou ať jdeme dovnitř. Vešly jsme. Cítila jsem na sobě 7 pohledů. Nebylo to dvakrát příjemný ale co už.

Shan nás postavil vedle sebe čelem ke klukům. Zvedla jsem hlavu a prohlédla si je. Byly docela hezcí a vypadali fajn. Můj pohled se však zastavil na jednom z nich. Dívala jsem se do jeho čokoládových očí stejně jako on do těch mých. Byl.. Krásný a něčím zajímavý.

Už teď jsem věděla že ho za každou cenu musím poznat.

                            ⚫⚫⚫