Bleděmodrá stuha (Sterek Cz)✔

°Bleděmodrá stuha°

Známí podnikatel a majitel snad všech moderních budov v New Yorku, se právě nachází v jeho oblíbeném klubu. Záře světel je ztmavena do příjemných barev a hudba, linoucí se z reproduktorů, nutí přítomné k tanci.
Sedíc na pohodlné sedačce, čeká na svůj objednaný drink. Potřebuje nějak doplnit energii. Bylo by mu jedno kdyby mu teď někdo donesl kafe nebo zlatavou whisky. Bral by i oboje, jen kdyby se po tom cítil klidněji a o něco víc k životu. Měl pocit, že mu hlava za chvíli praskne. Po celém dni vyřizování schůzek a podepisování dokumentů, toho měl více než dost. Potřebuje se nějak odreagovat a tady ví, že se mu to lehce splní. Pohupující se těla mladých dívek či chlapců, jak u tyčí tak na parketě, mu vždy uvolní přeplněnou mysl.

Najednou se do jeho zorného pole dostane neznáma postava. Chlapec s překrásným tělem a již na pohled dychtivýma očima po nalezení nějaké kořisti. Stejně jako on vyhlížel objekt, který by ho dostatečně zaujal. Netušil, kdo ten mladík je, ale rozhodně to plánoval zjistit.

„Tady máte své pití pane Hale." Usmála se na něj rusovlasá dívka v černé minisukničce a červené podprsence. Černovlasí muž ji znal moc dobře a ne jednu noc s ní v tomto klubu strávil. Obsluhovala tu už od doby co navštívil klub poprvé.

„Díky Lydie." Úsměv jí oplatil a drink od ní mile rád přijal. Zhluboka se napil a v ústech se mu okamžitě rozlila směs smíchaných alkoholů. Věděl, že mu rusovláska nepřinese jen tak obyčejný drink. Vždy mu přinesla něco speciálního. Když viděl, že má Lydia v úmyslu odejít opět k baru, rychle odložil své pití na skleněný stůl a přitáhl si dívku za pas na svůj klín. Na tváři se mu objevil pobavený úsměv, když dívka leknutím vyjekla. Okamžitě se jí přisál rty na krk a začal ho pečlivě líbat. Rusovláska voněla tak jako vždy po jahodách a to mu již teď stačilo, aby se jeho mysl začala uvolňovat.

„Dereku co to děláš? Dnes tu máme plno nemám na tebe čas." Odtrhla se od něj Lydie a přísně ho spražila pohledem. Opravdu tu měli dnes narváno a ona neměla čas na hloupé vtípky.

„To zabolelo, ale neboj nezdržím tě dnes dlouho. Jen potřebuji něco vědět." Zašeptal rusovlásce do ucha a znovu se jí provokativně přisál na krk. Levou rukou jí sáhl na stehno, kde s ní začal lehce přejíždět a druhou rukou jí stále držel kolo pasu. Bavilo ho to, protože věděl, co dovedou jeho doteky udělat s Lydiiním tělem. Věděl, že teď už se dívka jen tak tak drží, aby nezavzdychala. Jeho potvrzení o správných myšlenkách přišlo, když se rusovláska uvolnila a naprosto se mu opřela do náruče.

„Dobře, ale dělej." Vydechla zmučeně Lydia a měla chuť se za svoji odpověď praštit.

Derek se odtrhl od své zábavy a podíval se rusovlásce do očí. „Kdo je tamten kluk? Nevypadá jako někdo, kdo by tady pracoval." Aniž by uhnul pohledem od hnědých očí, ukázal přímo na mladíka, který si právě u baru objednával pití.

Lydia se zmateně otočila a pohledem vyhledala osobu na kterou černovlasí muž ukázal. Trvalo jí to než onoho mladíka našla. Otočila se zpět na Dereka a se zdviženým obočím se na něj podívala. „To mě jako k vůli něčemu takovému zdržuješ? To si za ním neumíš zajít sám?"

„Zdržuješ se. Už jsi mohla být zpátky u baru." Odpověděl jí se zdviženým koutkem Derek.

Rusovláska si povzdechla a jen nad mužem zatřásla hlavou. Znovu se otočila na mladíka a snažila se vzpomenout co vše se o něm dozvěděla. „Moc toho nevím. Přišel sem před pěti dny a za těch pět dní tu byl třikrát. Vždy si objedná drink a po té se jde bavit, tak jako všichni tady. Nikdy si však nezaplatí za žádný pokoj a vždy po půlnoci odchází. Víš ty vůbec kolikrát jsem to na něj zkoušela? A on prostě nic."