,,Po dob krále
jsme všichni živi"
šeptá mi nesmysly
a rukama mi zajíždí do vlasů
tiskne mě ke stěně
,,Čistě pro umělecký účely"
usmívá se ďábelsky
,,Neb po dob krále
kdy jsme všichni živi
nemůžeme zemřít
a proto si tě chci
navždy zvěčnit"
a pak už jsou jenom tichý vzdechy
něžnost jejích rtů
a obraz jejího těla
jen jí chybí
křídla nebo rohy
a taky emoce a city
hlavně ty pro mě
ČTEŠ
pomeranče a obrazy podobnosti
Poetrynikdy se jí nelíbila próza protože se jí líbila holka a nechtěla mi nic říct