Studený na dotek, ale teplý uvnitř. [KIRIBAKU/BAKUSHIMA]

❁STILL❁❁MISSING❁

Bakugo smutně kráčel domů. 
Po Kirishimovi nebyla žádná stopa.
Ovšem, doufal že bude nějaká stopa v dopise. Ano za celý den ho ještě neotevřel.  Smutně vešel do svého pokoje a odhodil bundu.

Sedl si na postel a vzal do ruky fotku z nočního stolku. Byl na ní Kirishima, pocházela z dob kdy se ještě usmíval.

„Neboj se.... Najdu tě, ať už mě to bude stát cokoliv."

Položil jí vedle sebe. Natáhl se pro dopis. Zajímalo ho co v něm najde.

Při otevírání doufal že tam najde nějakou odpověď.

Bakugo....
Jsi už dlouho po mém boku jako nejlepší kamarád.... Co kamarád spíš jako můj bratr.
Mám tě rád...  Jsi můj svět, moje slunce. Potřebuju tě k životu. 
Bohužel...jak už to bývá, tvé oči mě začali přitahovat. Při tvé přítomnosti jsem se začal červenat..... Už tě nevidím jako kamaráda, ale jako někoho, koho chci po svém boku až do konce života.

Po chvíli dopis začali smáčet slzy.
Bakugovi došlo že to bylo kvůli větě co řekl ráno.

„Nikdy by MOJE já nekleslo na tolik abych randil s Kirishimou!"

Zaznělo mu v hlavě.

Pravda byla jiná. Miloval ho. Strašně moc, ale bál se že kdyby jediný cit nechal vyplout nahoru, zkazil by si svůj titul drsňáka. 

______________________________________

Dny byly dlouhé, Katchan se ve škole snažil působit jakože ho to vůbec nezasáhlo, ale každý věděl co způsobuje jeho kruhy pod očima. Všichni věděli o tom, že každou noc hledá jeho rusovlásého kamaráda. 

Bylo 23.října

Začalo bývat chladněji, a den se krátil.

Po Kirishimovi žádná stopa.
Bakugo si byl vědom toho že už se ho snaží najít dobrý měsíc. 

Na hodinách se ukázalo 15:27

Když dorazil domů ze školy a svalil se na pohovku.

„Co když už..... Ne Bakugo.... Na to nemysli."

Snažil se zahnat nejtemnější myšlenky.  Najednou nastala dlouhá chvíle, proto zapl televizi.

„Už je to skoro měsíc co všichni hledají šestnácti letého Kirishimu Ejira."

Řekla se smutným úsměvem na tváři reportérka za televizní obrazovkou.

„Tshh"

Vypnul televizi Baku a odhodil ovladač 100000km daleko. 

Katchan se převalil na druhý bok.
Snažil se dospat osm hodin, ze kterých 4,5 věnoval Kirimu.

Najednou se ocitl někde kde bylo krásně, zelená příroda stromy všude okolo. Nádherně modrá obloha. Prostě úžas....

„Bakugo!"

Uslyšel blonďák hlas který miluje.
Rozběhl se za rusovláskem jenž stál pod kopcem.  Byl blízko, už se ho  chystal obejmout. Jenže v tu chvíli se ta krása i s Kirishimou rozplynula v černý prach.......

Bohužel, byl to jen sen.

Sooo.... Začala nám škola, já nastoupila na novou a mám teď spoustu práce, také mě nic nenapadá aaaaa času je málo.
Vím že to není nic moc ale, snažila jsem se.  Vůbec netuším kdy vyjde další. Jenže díky vaši podpoře se budu snažit ještě něco ze sebe vyplodit. UwU 🖤🖤