Otevřela jsem svoje oči a promnula si je. Bylo šest ráno tak jsem vylezla z postele a šla se obléknout. Vzala jsem si potrhané, černé a úzké rifle,tričko s dlouhým rukávem na kterém byl znak BVB (hvězda) a černé boty kousek nad kotník. Poté jsem vlezla do koupelny a učesala si svoje černo-rudé vlasy a udělala si patku. Potom jsem se slabě nalíčila a šla dolů. Tam už seděl Liu, můj starší brácha. "Čau Liu." "Nazdar Reino." Vzala jsem si jen dvě jablka s tím že jedno sním rychle po cestě, batoh si hodila na rameno a vyběhla z domu. Pár metrů před školou jsem se zastavila. Už to začíná, skupina kluků z třetího ročníku mě zahlédla a jde ke mě. "Pamatuj, dokud budeš na pozemku školy tak neumřeš. Takový riziko by neodstoupili."šeptla jsem si pro sebe. "Á naše malá Reina. Tak co druhačko! Kolik ti dneska dali?!" "Nic."hlesla jsem. "To je ale špatný. To znamená že se budeme muset zabavit jinak..." "Prosím..."vím že mi to nepomůže ale stejně to vždycky udělám. Potom mě strhli na zem a chvilku do mě kopali. "Po škole bude pokračování."řekl jeden z nich a flusl po mě. Škola uběhla rychle a mě se začaly třást nohy. Hned u vchodu mě chytili a odvedli na hřiště. Tam do mě zase začali kopat ale tentokrát mnohem víc. Pamatuju si asi prvních deset minut, pak jsem omdlela. Vzbudila jsem se v nějaké místnosti s bílým stropem. Chtěla jsem vstát, ale dvě silné paže mě zatlačili zpět. "Ššš lež. Nesmíš vstávat." Ten hlas! T..t..to..to je.."Andy?" "Ano?" "S...s.....si to ty?" "Jo jsem to já a kdo jsi ty?"
"R...Reina." "Tak Reino řekneš mi kdo ti to udělal?" "N..nemůžu o..oni by mě zabili." "Aha takže jich je víc. Kolik?" Cítila jsem se poraženě. Díval se na mě těma svýma modrýma očima a já mu podlehla. "Deset." "Deset!? Tolik na jednu mladou holku!?" Přímo řval a byl hodně naštvanej. "Nech to být. Zvládnu to. A stejně....nejsem důležitá a nikomu na mě nezáleží. Až budu v pohodě tak odejdu a už si se mnou nebudeš dělat starosti." "Tak to ani náhodou! Zůstaneš tady a nikam nepůjdeš." Budu tě akorát zdržovat. BVB by měli fungovat tak jako do teď a se mnou to tak nebude."
O týden pozdeji
"Už jsem v pohodě, donutil jsi mě zůstat tejden." "Reino, nemusíš odcházet." "Musím, diď to víš." "No dobře, ale někdy se za tebou přijdu podívat." "Ok. Ahoj Andy."
O hodinu pozdeji( Andyho pohled)
Volali mi z nemocnice že Reinu srazilo auto a že na tom není dobře a že pravděpodobně umře. Přišel jsem tam a řekli mi, že odmítla operaci ale chce mi něco říct. Celkem se bojím co to bude. Mám ji hrozně rád. Vešel jsem do jejího pokoje." Ahoj." "Ahoj."šeptla a trochu se pousmála. "Prý jsi mi něco chtěla říct." "Eh...sestra to nezapomněla. Takže...žij šťastně a dlouho..i....i za mě...M..m..miluju tě a vždycky jsem tě milovala a nikdy nepřestanu." To mě překvapilo. Cítí to stejně jako já. "Víš...já tě taky miluju." Políbil jsem ji. Když jsme se po chvíli rozpojili tak se usmála,zavřela oči a..*pííííííííííp*
Tak a je tu první slíbená jednodílovka. A ano je to "smtící" konec ale takových bude víc. Ahoj vaše *Denis.
