A/N: Vítám vás u povídky do soutěže, kterou pořádá FreeTheLGBTcz. Téma je „S barvou ven", tak doufám, že se mi to podařilo splnit a že se vám povídka bude líbit. Speciální věnování patří PandyReleapse. Snad ti to zlepší náladu, zlato. Uvnitř je i drobný Easter Egg, tak jsem zvědavá, jestli si někdo všimne.
---
„Remus se mi nelíbí," zamumlala Lily Jamesovi, se kterým seděla na pohovce nebelvírské společenské místnosti.
James pohlédl na jejich přítele, který seděl s nosem zavrtaný do knihy o přeměňování, a sledoval jakékoliv známky toho, o čem jeho přítelkyně mluvila, ač o tom nemohla tušit. Ale ať se snažil, jak chtěl, neviděl na Remusovi nic nezvyklého. Ano, byl bledý a tenké jizvy na jeho obličeji kvůli tomu vystupovaly více zřetelně, ale ani kruhy pod očima neměl, ani únavu nezaznamenal. Navíc do úplňku chyběly ještě dva týdny. Pokrčil ramena, prohrábl si rozcuchané vlasy a sklonil se ke své přítelkyni blíže.
„Co tím myslíš?" zeptal se tiše, po očku sleduje Remuse, zda je neposlouchá, ale tomu se stále míhaly oči po textu na stránce. „Vypadá pořád stejně."
Lily protočila oči. „A to si říkáš jeho nejlepší kamarád?" odfrkla se zavrtěním hlavy. „Copak nevidíš, jak je v posledních týdnech zamlklý?"
„On nikdy nemluvil tak moc jako Sirius –"
„Ale teď je zticha skoro pořád," odsekla šeptem a dloubla ho loktem do boku. „Něco ho trápí."
James nad jejími slovy chvíli přemýšlel, než potřásl hlavou, až se mu lehce svezly kulaté brýle z nosu. Posunul je zpět a odpověděl: „To by nám řekl. Myslím, že si děláš zbytečný starosti..."
Lily se na něj pochybovačně zamračila, ale nakonec si povzdechla. „Jak myslíš. Ale měl by sis s ním promluvit. Nebo Sirius s Peterem. Nenechte to plavat."
James se zasmál. „Jasně, zlato. Mimochodem, víš, že miluju, když používáš ty mudlovský výrazy?" poznamenal, než se natáhl pro polibek.
V té chvíli Remus usoudil, že už slyšel dost. Velmi pomalu zavřel učebnici, v níž akorát pořád dokola hleděl na jeden jediný řádek, aniž by vnímal, co se v něm píše, a protáhl se, než vstal. Zjistil, že ti dva jsou zrovna bezpečně zaujatí sami sebou, proto si nemusel vymýšlet výmluvu, kvůli které by opustil společenskou místnost. Sirius s Peterem si odpykávali školní trest u Filche, takže měl volný průchod do prázdné ložnice. Sice bylo ještě brzy na to, aby šel spát, ale cokoliv se mu zdálo lepší, než sedět, dívat se na štěstí Jamese a Lily a tvářit se, jak je všechno v pořádku, když nebylo.
Kroky ho do ložnice nesly tak rychle, že skoro běžel, aby se vzápětí složil do své postele a jednoduchým kouzlem zatáhl všechny závěsy okolo, dávaje tak všem příchozím najevo, že si nechce povídat. Vždyť co by jim řekl, pokud by se ho začali vyptávat? Jak by to mohl dopustit? Odsoudili by ho, přestali by se s ním přátelit, odvrhli by ho.
Pociťoval to jako obrovskou nespravedlnost. Copak nemohl být normální v ničem? Nestačilo, že byl vlkodlak, musel mít ještě zálibu v chlapcích místo děvčat? Kolikrát toužil po tom, aby stejně jako Sirius mohl jen tak nezávazně flirtovat se spolužačkami? Nebo aby stejně jako James mohl nadbíhat nějaké dívce, se kterou by se pak mohl muchlovat na gauči? Už to ani nedokázal spočítat, ani to, kolikrát se v různých knihách z oddělení s omezeným přístupem snažil vyčíst, jak se svého problému zbavit. Byl v koncích, když si uvědomil, že stejně jako nedokáže zvrátit své vlkodlačství, se změnou orientace mu nepomůže ani černá magie.
ČTEŠ
Tajemství ✔ (Poberti) - DOKONČENO
FanfictionMít přátele, kterým můžeme říct cokoliv, aniž by nás odsoudili, je něco, co by si přál každý. Ale i přesto může nastat situace, kdy si nejsme jistí, zda je tomu opravdu tak, a pochybnosti nás zaplaví jako ledový vodopád. Pak si své tajemství hýčkáme...