,,Pacient Zayn Malik. Věk 21 let. Trpí epileptickými záchvaty, poslední byl před šesti dny, kdy upadl a bouchl se hlavou o roh stolku, což je také důvod, proč je tady v nemocnici. Lehký otřes mozku.“
Brook upírala pohled svých karamelových očí do složky, kterou držela v ruce a ve které byly informace o chlapci, který ležel na nemocničním lůžku.
,,Tak co, pane Maliku. Jak se cítíte?“ zeptal se doktor Chuck a usmál se na chlapce. Ten mu úsměv věnoval zpátky a zhluboka se nadechl.
,,Bylo i líp,“ zachraptěl unaveným hlasem a věnoval Brook jeden letmý pohled. Brook si ho za celou dobu pořádně prohlédla. Černé vlasy, neupravené a zplihlé na bílém polštáři. Tmavě hnědé oči, ve kterých se zračila bolest a únava. Pod očima měl tmavé půlměsíce a lesklá oční víčka, jako kdyby už několik dní nespal. Na tváři měl několikadenní strniště.
,,Zase bude. Předepsal jsem vám léky. Sice vaši nemoc nezmizí úplně, ale je velká možnost, že ty epileptické záchvaty budete mít třeba jen dvakrát do roka.“ Pacient poslušně přikyvoval, ale v duchu stejně věděl, že prášky nebudou jeho hlavní prioritou a zapomene na ně.
,,Dobře,“ zchraptěl, přikývl a unaveně se usmál.
,,Dobře. Jste unavený?“ zajímal se dál doktor Chuck a opět pohlédl do desek.
,,Docela jo,“ přikývl a na důkaz toho zívl, zavřel oči a stěží je opět otevřel.
,,Dobře. Sestřička vám teď píchne nějaké sedativum. Konkrétněji midazolam, který vás tak na devět hodin uvede do klidného a ničím nerušeného spánku,“ zazubil se doktor a naškrábal něco do svých papírů. Zayn přikyvoval a usmál se nad představou spánku, kterého se mu více jak tři dny pořádně nedostalo.
,,Tak jo. Hezky se vyspěte,“ řekl a kývl na Brook. Ta mu kývnutí opětovala a z pojízdného vozíku, který byl na chodbě, si vytáhla jehlu a midazolam.
,,Tak se uvolněte. Za pár minut to začne působit,“ usmála se na něj a určitou dávku píchla do kapačky, která vedla do jeho ruky.
,,Super. To jsem přesně potřeboval,“ vydechl Zayn a přivřel oči.
,,Tak dobrou,“ usmála se Brook a otočila se ke dveřím. Ale na zápěstí pocítila měkké, teplé prsty, které jí zabránily odchodu.
,,Jak se jmenuješ?“ zašeptal Zayn z posledních síl.
,,Brook,“ usmála se a sledovala, jak se jeho oči zavírají a on upadá do tolik vytouženého spánku, ve kterém nebude vědět o čase, o okolí, o ničem.
,,Já jsem Zayn,“ vydechl, než se jeho oči zavřely a hruď se začala pravidelně nadzvedávat.
___________________________________________________________________
¤ První kapitolka!!! Doufám, že se vám líbila... Kapitoly v tomto příběhu budou dlouhé nebo přinejmenším alespoň delší než v ostatních :DDD
LOVE YOU!!!
