Dnešní doba si žádá pochopení

Hladomor

Určitě znáte větu: ,,Co by za to dali černoušci v Africe" a vy s libostí odpovíte ,,Písek" nebo ,,Nic, protože nic nemají".

No ona je to tak trochu pravda. Co si budeme, já to taky ráda říkám a dělám si z toho srandu. Ale realita není k smíchu.

Myslím že už každý slyšel jak je na tom Afrika bídně. Nemají co jíst, nemají co na sebe a vzdělání je minimální.

My můžeme být rádi že máme co jíst. A někdy je toho až moc. Že nevíme co se vším tím jak jídlem dělat. Tak ho házíme do popelnic a už je nepotřebné. Kdybychom to radši přenechali těm, kteří to opravdu potřebují.

Ale řekněme si upřímně, kdo proto něco udělá. Lidé si to možná přečtou a bude jim z toho smutno a nebo jim to bude úplně jedno.

Ale kolik z vás je ochotno poslat nějaké peníze do Afriky nebo UNICEF ? To by mě vážně zajímalo. Kolik lidí je ochotno pomoci třeba adopcí na dálku? Kdo z vás je ochoten darovat několik stovek, které pomůžou někomu kdo to opravdu potřebuje.

Upřímně, obdivuji Unicef, jsou tam lidé kteří to mají v hlavě srovnané a vědí co je důležité a co je maličkost. Jezdí doslova zachraňovat životy a nic za to nechtějí. Dělají tam doktory, učitele, ošetřovatele, pomáhají domácnostem, dováží potraviny, kozy, kola, vodu. Vše co je potřeba pro minimálně pohodlný život.

Myslím si že každý člověk by alespoň jednou v životě měl jet do Afriky a vidět jak tam žijí. V jaké bídě. A víte co? Oni jsou i za tu bídu rádi. Vážně jim stačí ke štěstí málo. Tak co kdybyste jim udělali radost zasláním třeba jen 50 korun. I za to budou vděční.

Myslím že každý by si měl zkusit být aspoň na týden v jejich kůži. Zkusit spát na zemi. Jíst téměř nic a pořád to stejné. Chodit třeba 4 kilometry do školy a pro vodu ještě dál. A to všechno ve strašném vedru. Tak co? Kdo by to dokázal?

Věřím že někdo určitě, ale hodně lidí by selhalo...