Nemohla jsem tomu uvěřit, měla jsem téměř šťastný vztah a celý se zbořil jako domeček z karet. Chtělo to chvíli abych se z toho vzpamatovala,po nějaké době jsem si však uvědomila, že to nebyla žádná škoda, protože mi nebyl věrný. Všechno to začalo nenápadně, opatrně,pomalu, krásně. Přes dobu svého vztahu jsem se nemohla bavit skoro s nikým, výjimkou byl jeho bratr, kterého jsem ještě předtím odmítla a zůstala jsem v údivu, když jsem se dozvěděla, že odteď ho budu vídat. Byl tajemný, uzavřený do sebe, nedůvěřivý, čas to ale vše změnil. Za nějakou dobu se z nás stali nejlepší přátelé. Věnoval mi více času než ten se kterým jsem chodila,mrzelo mě to,ale když jsem byla s ním tak mi bylo jedno, že můj partner není zrovna ideální.
