Před chvílí mi volal Jimin.
Hobimu se na tréninku udělalo špatně takže se program na večer ruší.
Super....
Jediná věc co v tomhle městě můžu dělat sám bez toho, abych se cítil osaměle je chůze.
Jentak procházím kolem budov, laviček, stromů, keřů vlastně už ani nevím kde jsem.
Ale i tak jdu dál.
Jimin:
Panebože.
Nevím, co mám dělat.
Sleduju Hobiho, který sedí vedle mě na lavičce a zoufale hledí do země.
Trenérka nás vykopla, protože začal vyvádět.
Prý máme jít nabrat čerstvý vzduch.
Snažil jsem se ho dotáhnout někam do přírody, ale jen co jsme došli na konec ulice, fláknul sebou na lavičku a už se nehnul.
Volal jsem Taemu, jelikož si sem naprosto jistý, že Hoseoka sotva dostanu domů natož, abychom se šli ještě flákat po městě.
Zněl smutně.
Doufám, že aspoň on je v pořádku.
***
Po 100 letech, že ? 😅
Pardon.
Škola a brigáda je smrtící dvojka, ale zrovna jsem nemocná takže tady máte aspoň něco.
Jak zvládáte školu?
Luv yaaa💗🌸💕🌼
