Láska ze střední

•1•

,,Amy, tak vstávej už!"volá na mě mamka už asi po páté a já se konečně uráčím vstát z postele. Mimochodem, abych se představila, jmenuji se Amy Collins, nedávno mi bylo 17, bydlíme s mamkou v New Yorku a právě dnes se stěhujeme. Ano, přesně tak, stěhujeme se. Nedávno se mi stala hodně nepříjemná věc, kamarádi se ke mě otočili zády a nikoho jiného už teď nemám. Mamce se to zdálo lepší, vypadnout. Obě začneme od začátku.

Teď už zpět do reality. Momentálně jsou 3 hodiny ráno, všechny naše věci už jsou v našem novém baráčku v Los Angeles, a zhruba za 4 hodiny odlétáme. Vyberu si můj outfit a zamířím do koupelny. Nejsem jako většina holek, v koupelně strávím maximálně 10 minut. Vyčistím si zuby a lehce se namaluji. Poté sejdu dolů k mamce, nasnídáme se a pomalu vyrážíme. Ani mně moc nevadí, že se stěhujeme, přesto se ještě jednou ohlédnu za tím krásným městem, ve kterém jsem žila oněch 17 let.

Po nekonečných 9 hodinách letu, jsme konečně na letišti a vydáme se k nám. Je 30.srpna, sobota, což znamená, že v pondělí nastupuji na novou školu. A konečně jsme tady, Los Angeles. Náš nový baráček je opravdu nádherný. Vystoupíme z auta, a jelikož bratr nebyl schopný mamce pomoct s věcmi (zmínila jsem se vůbec, že mám bratra? Tak ano, je mu 18, jmenuje se Tyler a nastupuje do třeťáku), tak jsem jí pomohla aspoň já. Kdybyste se ptali na tátu, tak toho nemám. Opustil mámu, když byl bratrovi 1 rok, před mým narozením.

No nic, teď stojíme všichni tři přede dveřmi a čekáme, vnímáme nové prostředí a čekáme, čekáme a čekáme. Naposledy se na sebe podíváme a konečně mamka vytáhne klíč a otočí zámkem. Úžas. To je asi jediný, co můžu říct. Je to nádherný, pomalu vkročím do předsíně a následně vystoupám do patra. Jsou zde čtvery dveře, do mého pokoje, bratrova, pro hosty a do koupelny. Bratr už zalezl do svého pokoje a mezitím já otevírám dveře do toho mého, je velký a mám zde už všechny svoje věci. Když se chystám začít vše vybalovat, zavolá na mě z kuchyně mamka. ,,Anoooo?" Zavolám na zpět.,,Přijď za mnou, prosím". Seběhla jsem schody a vydala se za mámou do kuchyně.,,Ano mami?" ,,Zlatíčko, mohla bys prosimtě skočit nakoupit něco k večeři. Tyler zase někam zmizel a já musím ještě na dvě hodiny do centra, kvůli práci. Mohla bys potom něco uvařit?" ,,Jo, jasně. Aspoň si to tady projdu".

Už jdu asi 5 minut a ještě jsem žádný obchod neviděla. Žijeme v oblasti kde není tolik ruchu, asi 30 minut od centra. Á, konečně. Samoobsluha. Vařím ráda, ale dnes nemám moc nápadů a ani moc chuť vařit, tak jsem koupila potraviny na těstovinový salát. Je to rychlé a jednoduché. Zaplatila jsem a pomalu se vydala domů, no...nebudu lhát, vyznat se tam hned první den byl docela mazec. Nebyla bych to já, kdybych vždy když někam jdu, do někoho nevrazila. Co si to vyčítám, on narazil do mě! ,,Nemůžeš dávat pozor na cestu!?" Zvýšil na mne hlas, zatímco  jsem si ho prohlížela. Je docela půvabný, asi o hlavu vyšší než já, vlasy oříškově hnědé, trošku delší. Oči modré a přes tričko se mu rýsují svaly. Jediná věc, podle které můžete poznat, že je to debil, je to, že se chová jako debil.,,Nemůžeš ty dávat pozor na cestu, já jsem jenom šla narozdíl od tebe". Nic na to neřekl, naskočil na skejt a odjel. No, na to že jsem tu jeden den, ani ne, tak myslím, že toho bylo až až.

Když přijdu domů nikdo tam není. Ani mě nepřekvapuje, že Tyler zmizel, dělá to pořád. Jdu do kuchyně, vybalím nákup a začnu pracovat na večeři. Za necelých 15 minut mám vše hotový a tak si jdu zatím vybalovat věci. Po hodině uslyším dole kroky, tak seběhnu dolů. V kuchyni mě přivítá mamka s radostným výrazem na tváři a hned se pustíme do večeře.

Taaakže, máme tu první kapitolu. Doufám, že se líbí. Budu se snažit vydávat kapitolu každý týden. Budu ráda za hlasování a komentáře ❤️. A doufám, že nebude vadit, když ty nudný části přeskočím a dostaneme se rovnou k prvnímu dni školy.❤️

Vaše @/22lovely22