Poslední slovo?

Zeď?

Žár slunce mě donutil spomalit, už jsem sotva popadala dech. ,,Co?!.. To... to není možné!" Zařvala jsem udýchaně, když jsem uvyděla ten strom u kterého jsem před tím usnula. ,,Ten-... tenhle svět... On se opakuje?!" Rozhlížela jsem se kolem a vše tomu nasvědčovalo. ,,To není možné! Běžela jsem na druhou stranu!" Nevěděla jsem jestli se smát nebo brečet. I přes únavu a vyčerpání jsem sebrala poslední zbytky sil a běžela jsem dál. Najednou jsem narazila na jakobi průhlednou zeď... doslova narazila... ,,A to je zas co?" Řekla jsem si pro sebe už celkem smířeně. Rukama jsem přejížděla po "zdi?" hledajíc její konec. Šla jsem podél stěny asi dvě hodiny, když najednou... "Bum!" ,,Au!.." Vykřikla jsem, když mé čelo narazila na protější stěnu. ,,Roh?!... To jsem tu jako zavřená v nějaké opakující se krabici?!" Zařvala jsem koukajíc na oblohu a v tom jsem si na ní něčeho všimla.

Ahoj! Eeeem... Budu ráda za jakékoliv rady a za chyby se moc omlouvám. Přeji krásný zbytek dne!