Chinese Fake Boy [Taekook]

1.ČÁST

Takže chci se vám představit, jmenuji se Kim Taehyung a už 3 roky žiju v horské vesnici na pokraji jihu Číny.
Jiným slovem jsem původu Korejec, ale zdejší lidé v naší vesnici mě berou za vlastního.
Když jsem tu byl ještě nový měl jsem problém z dorozuměním, protože Korejština a Čínština pro mě byly úplně odlišné jazyky.
Před rokem jsem měl možnost se vrátit do svého města Diegu v Koreii kde jsem od mala vyrůstal a měl tam veškerou rodinu,ale já se rozhodl zůstat kvůli zlým vzpomínkám.
Abych to shrnul chodil jsem v Diegu na střední školu kde jsem se už od začátku nezapletl s tou nejlepší partou kamarádů, jednoduše sme byli šikanátoři školy, nejstarší kluk jménem Bayek za nás často rozhodoval neboli to byl takový vůdce, a my ostatní dělali jak pískne.
Bylo nás dohromady pět Beomgyu, Choi, Sungyu v čem jsme měli jistotu že nás jen tak někdo nedostane na kolena.
Nejhorší vzpomínka kvůli které sem i musel odjet je že jsme měli přesný cíl oběti kterou sme často šikanovali,umm.. no jmenoval se Jeon Jungkook a pamatuji si že to kvůli nám neměl moc lehké byl jen samý posměšek ne jen od našich spolužáků ale i od celé školy.
Neměl kvůli nám ani moc kamarádů, často chodil do třídy pokrytý modřinami a dalšími věcmi co už jsem naštěstí vypustil z hlavy.
Jednoho dne přišla řada buhužel i na mě,vždy jsem chodil pozdě domů kdy už byla tma a nosil jsem pokapsách nůž kterým jsem se chtěl chránit aby mě nepřepadl na ulici každý druhý, a oni moc dobře věděli že jsem ho měl v kapsi i tenkrát,a byli moc šťastní když mi přikázali mu s ním ublížit.

Samozřejmě že bych to nedokázal"

Jen když jsem se mu měl podívat do očí, bylo mi hrozně, že jsem ho v tom nechal a jen se na to vše díval, byl jsem sobecký a vybral jsem si špatně.
To naznačoval i ostrý předmět v ruce s kterým mě hned po té viděli učitelé, a já už věděl že to nedopadne nejlíp, samozřejmě jsem za vše pikal jen já protože moji přátelé utekli a nechali mě se ve všem postupně vymáchat.
Vlastně byli to vlastně opravdu přátelé? "

Pak už si pamatuju jen tmu, nevěděl jsem co se dělo, byl jsem až moc zmatený na nadou situaci, probudil jsem se až na školní ošetřovně kde mi vysvětlovali že jsem byl uhozen učitelem kvůli záchraně malého chlapce kterému jsem stejně neměl v plánu ublížit, ale beru to, cizí oči vidí i konají jinak.

Pane Taehyungu máte návštěvu"dodala sestřička a šla neznámou osobu pustit dovnitř.
Bylo to zajímavé ale mám pocit že jsem za dveřmi slyšel hlasy učitelů které jsem ještě  dnes ráno potkal na chodbě.
Někoho přemlouvali ať za mnou nechodí že jsem psychopat co to nemá v hlavě vpořádku,asi jsem byl jen tak poblázněný z léků na uklidnění které mi dala ještě sestřička jak jsem přijel.

A-Ahoj "

Otočil jsem se za hlasem který na mě byl za dnešní den aspoň trochu milý, ale zůstal jsem nevěřícně koukat že jsem před sebou viděl úplně toho stejného chlapce u kterého jsem ještě ráno svíral nůž u krku.
Šlo vidět že byl vystrašený ale z nějakého důvodu mi ještě po tom všem nejspíš věřil, nebo bych jinak nepochopil co by tu dělal.
Vše co jsem smohl jako odpověď na zpátek bylo jen překvapené zakoktaní, protože se Jungkook choval vážně divně.
Z ničeho nic se mu hrnuly slzy do očí když ze sebe chtěl vykoktat další slovo, na to jsem se zvedl z postele a přišel k Jungkookovi abych ho mohl obejmout, Tae:Nechceš se na to posadit? "
Chlapec jen smutně kývl a šel si se mnou sednout na postel která stejně nebyla o nic lepší.
Jungkook:Vím že si v nevinně a byl si němi přinucen mi ublížit„nevím co tím měl namysli protože mluvil tak hrozně zamotaně když mi to zkoušel říct Jungkook:Tae oni tě chcou vyloučit a zavřít do psychiatrické léčebny protože si myslí že ti přeskočilo„ Tae:Cože?! "
Tímhle jsem už na 100% věděl že je můj život ztracený a já skončím půl svého života někde zavřený ale nic jsem neříkal, protože šlo vidět že to Jungkooka hodně mrzí.
Tae: Proč si za mě smutný, nic hezkého jsem pro tebe nikdy neudělal jen vše zlé„Jungkook se na mě jen upřímně podíval a nic neříkal na to co se jen otevřeli dveře s tím že si pro mě přijeli a já věděl že tímhle vše končí, chlapec mě silné obejmul kolem pasu a já už si jen říkal když mě od něj odtrhávali, že tohle jsem mohl mít kdybych začal trochu jinak,to byl taky den co jsem ho viděl naposledy.
Pak už jsem se jen ocitával jen na další a další schůzi u svého psychiatra nebo spíš psychiatričky, jmenovala se  Evanin a byl jsem rád že mi zkoušela pomoct protože věděla že tím údajným magorem co chce probodávat lidi nejsem, a vymyslela mi terapii v Číňe kde mi mohli přeprogramovat mysl na pozitivnějšího člověka, já samozřejmě souhlasil protože jsem tu už nemohl dal zůstat.

Děkuji Evanin💞