s n ě ž í

Moje nejoblíbenější a zároveň nejhorší vzpomínky z dětství jsou z dob, kdy sněžilo.

Když mě rodiče učili lyžovat, to je ta hezká vzpomínka. Když jsem si zlomila na každé dovolené v Alpách v pravé ruce přinejmenším jednu kost, to byla ta horší. Po šesti pokusech jsem snažení vzdala a od té doby na horách nebyla. Rodiče jezdili se sourozenci sami. To mi bylo čtrnáct a už jsem mohla doma zůstávat sama.
Od toho se odvíjí další přívětivá vzpomínka - moje první pusa. Bylo to zcela nevinné a podle mého názoru dost roztomilé, ale moje teta, která se na mě občas přijela domů podívat, byla proti. Dostala jsem domácí vězení a další zápis do kolonky PROTI v mém dohadování, jestli mám nebo nemám zimu ráda.

S tím listem PRO a PROTI jsem začala asi v deseti letech. A možná se to bude zdát looserský, ale pokračuji s ním dodnes, o devět let později. Políčko proti trochu vede, ale to kvůli tomu, že jsem si začala vymýšlet. Mokro je v létě občas taky a není do důvod, proč bych ho neměla mít ráda. No, ti komáři mě dost štvou.

Byla jsem zrovna uprostřed dost hlubokého zírání z okna, když mi Pat vrazila rameno pod žebra.
Nasupeně jsem se na ni podívala, připravena jí nějak odseknout, ale očividně se mě na něco ptal učitel, protože se na mě všichni dívali. Vytáhla jsem sluchátka z uší.
,,Prosím?" pronesla jsem do ticha o chvilku později pohledem směřujíc na učitele.
,,Na mě se nekoukejte, chtějí vás na recepci, hlásili to v rozhlase." odpověděl mi.
Začala jsem se zmateně zvedat.
,,Batoh bych si vzal s sebou. Bude zvonit a po vás je tu další třída. Ale už dělejte, narušujete mi svými pomalými pohyby hodinu."

Jsem na téhle škole 4 roky a rozhlasem mě vyvolali jen jednou, když se našly mé klíče, co jsem ztratila. Ale tentokrát jsem nic nehledala a pokud vím, ani jsem nic neprovedla.

Zaklepala jsem na dveře recepce, počkala na vyzvaní a otevřela dveře.
Myslím, že tohohle okamžiku se děsí úplně všichni. Že otevřou dveře a najdou v místnosti s ředitelem společně dva policisty, kteří vás ve dveřích hned začnou ujišťovat, že všechno bude v pořádku.
Měla jsem srdce zastavené ještě dřív, než někdo prohlásil: ,,Stala se nehoda."

Sněžilo.

A tak políčko PROTI na plné čáře vyhrálo. Nic už nedokáže vyvážit smrt vašich rodičů.