Magnus Chase - Mise PRAHA

1. kapitola - Dopis s pozvánkou

Magnus

Dám vám tip do budoucna. Pokud přijde dopis vašemu kámošovi s pozvánkou od umělecké školy, radši mu to zkuste rozmluvit. Nemusí to zrovna skončit nejlíp. Zvlášť když prezident dané země silně připomíná zombíka.

 Vypadalo to jako normální den. Zrovna jsme měli volný boj na život a na smrt, což znamená, že kdokoliv může bojovat s kýmkoli a s čímkoli. Tím vznikají velké nebo malé skupinky, ale taky se najde spousta jednotlivců, kteří mají nejrůznější výzbroj a výstroj.

Není to zrovna můj nejoblíbenější způsob boje. Většinou bojuju spolu s kamarády z 19. patra. Dnes to nebylo jiné. Nedorost Gunderson už dávno zmizel s křikem vzadu, Mallory běžela za ním se slovy, že někdo musí toho idiota pohlídat, aby nevyvedl nějakou pitomost. Týdžej běžel obsadit další kopec. A já s Alex jsme se zrovna bránili skupině ze 32. patra. Alex se zuřivě oháněl/a garotou a já jsem stál proti jednomu asi dvoumetrovému einherjovi. Pak už jsem viděl jen přiletět sekeru, která se mi zasekla přesně mezi oči. Tohle to je jedna z mých nejméně oblíbených smrtí.

Probral jsem se mezi prvními. S přáteli jsem se setkal až na obědě. Hold oživení jim trvá dýl než mně. Přišla dokonce i Sam. V poslední době má hodně valkýrských povinností.

„Ahoj Sam. Myslel jsem, že tě Ódin zaměstnal nějakým speciálním úkolem." Usmál jsem se na ni.

„Taky že jo. Jsem tu jenom na skok. Blitz s tebou chce mluvit."

Přikývl jsem. „Dobře."

S přáteli mimo Valhalu se teď vídám čím dál tím míň. Sam má čím dál tím víc misí. Blitze s Hearthem vidím už jen zřídka kdy. Ve Valhale totiž ztrojnásobili boje. Takže se bojuje od rána do večera. Prý že nastávají zlé časy, říkali Erikové. Jsou jediní, kdo to tak vidí.

Jednou jsem místo boje šel ven za přáteli. Když to Helgi zjistil, řekl mi že, pokud se to bude opakovat, zakáže mi vycházky z hotelu. Ano, může to udělat. Překvapilo mě to.

Sam nám ve zkratce řekla, co má za úkol: „Musím do Anglie. Prý je tam víc obrů než obvykle. Takže to tam mám omrknout a zjistit, co se děje."

„Myslíš si, že by to mohlo mít něco společného s tím, co říkali Erikové?" zeptal jsem se jí.

Sam pokrčila rameny. „To nevím ale, není to dobré. Už budu muset letět. Jo a Magnusi, nezapomeň dojít k Blitzovi."

Ušklíbl jsem se na ni. „To bych rád. A udělal bych to, kdybych nebojoval od rána do večera."

Sam se na mě usmála a řekla: „Sehnala jsem ti propustku. Takže bez obav." Něco vyndala z kapsy a podala mi to.

„Děkuju. Hodně štěstí v Anglii," řekl jsem. „Tak tedy ahoj!"

Vyskočila, vzlétla a byla pryč. Podíval jsem se na propustku ve své ruce. Konečně budu moct navštívit své přátele bez strachu, že mě Hellgi načapá.

***

Už je to dlouho, co jsem se mohl volně pohybovat po ulicích v Bostonu. Do teď, když jsem našel mezírku v programu Valhaly, vždy mě tlačil čas. Zamířil jsem rovnou k Blitzovi do obchodu. Nebyl tam, což mě trochu znepokojilo. Pak jsem si uvědomil, že je krátce po poledni, takže jsem se zašel podívat do Fadlanova falafelu. Uviděl jsem tam Blitze s Hearthem a šel jsem k nim. Zrovna se bavili o něčem ve znakové řeči.

„ Nazdar lidi. Co je nového?" zeptal jsem se.

Hearth mi zamával na pozdrav. Ahoj!

Blitz se zvesela usmál. „Magnusi! Dlouho jsme se neviděli. Mám báječné zprávy. Přišel mi dopis z UMPRUM. Což je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Je jediná v republice a dostane se tam málo lidí. Jsou tam různé obory. Jeden z nich je módní návrhářství. Ty lidi jsou vážně dobrý. Budem spolupracovat se studentama. Očekávají, že tam budeme před prvním zářím, abychom se stihli seznámit, než začne školní rok. Prý to tak bude lepší," ukončil svůj proslov.

Dost mě to překvapilo. Netušil jsem, co to ta Praha vůbec je. Ale nechtěl jsem kazit Blitzenovi radost.

„To je skvělý. Tak to bys měl letět nejpozději za týden. Je to tak?" řekl jsem.

Blitz odpověděl: „Odlétáme už pozítří. Chtěl jsem ti to říct dřív, ale měli jste tak nabitý program, že nebyl čas."

„Počkat jak to myslíš, že odlétáme?" zeptal jsem se.

Jdu s ním. Ukázal Hearth. P-r-a-h-a je stará. Plná magie. Magie tam je jiná. Je to jedinečná možnost.

„Kdy se vracíte?" zajímalo mě.

„Asi tak za tři měsíce," odpověděl Blitz.

Potom mi řekli vše nové z devíti světů. Bohužel nastal čas, kdy jsem se měl vrátit do Hotelu.

Další den probíhal jako ostatní. Boj od rána do večera. Až večer jsem si uvědomil, že zítra tři z mých přátel budou mimo Ameriku.