ff for lil peep 🤷🖤

1. část 🤷😂

!!CHCI VŠECHNY UPOZORNIT, ŽE TO BUDE PĚKNÝ CRINGE, ANUU? 🤷😂 OK, UŽIJTE SI ČTENÍ 😏!!
.

Je první den školy. Jak obyčejně, se tam netěším. Na učení se docela těším, jen se netěším na spolužáky. (Jo a nejsem šprtka, nebo něco takovýho xd). Připravím si oblečení, zajdu do koupelny si udělat hygienu {aeeeh, co? xd} a obleču se. Dneska jsem si připravila ruskou černou čepici, černý potrhaný džíny a bílé tričko s dlouhým rukávem. Zajdu se ještě nalíčit a nasnídat. Hodím přes sebe šedou mikinu, rozloučím se s rodinou a odejdu.

Ve škole se hlavně těším na Gustava. S Gustavem jsme kamarádi, už hodně dlouho. Znám se s ním prakticky od narození. Chodili jsme spolu do školky. I na základku. Nerozdělila nás ani střední škola. Lidé kolem ho znají, jako nějakou celeberitu. Jeho písničky hrajou prakticky všude. Neříkám, že mě to štve, ale když ho vidí, strašně to hrotí, ikdyž už sem do školy chodíme 2 roky.

Takže jsem vyrazila k autobusové zastávce. Je to ode mě kousek, takže nemusím spěchat. A už tam čeká Andrea a její "gang". V její partičce jsou Sofie, Jane, Lussy a Christien. Všechny to jsou hrozný sv*ně.

Dalo by se říct, že nemám kamarády. Jen Gustava. Nikoho jinýho. Jsem troufla bych si říct sama.

Hodila jsem na Andreu a její "pipiny" vražedný pohled a hleděla si svýho.
„A hele! Ta feťačka má sebou zas toho feťáka?! Tak co?! Jste s drogama kamarádi?! Nebo spolu spíte?!", začala křičet přes celou zastávku. Gustav se mě samozřejmě zastal. „A co ty? A tvoje voňavá hello kitty buzna?", začal. Andreu to naštvalo. Hodně ji to naštvalo. No jo no. Obyčejná barbie, co si o sobě myslí Bůh ví co. „On je narozdíl od tebe voňavej! A má jen 10 tetování. Vzato ty jich máš 5x víc! No, podívej se na sebe! Fuj!", křičela. Tentokrát víc naštvaně. Nejradši bych jí vyrazila všechny zuby. Jenže to by si zas Jane a spol. stěžovali. Jak jinak.

Autobus už jel, tak jsme nastoupili. S Andreou a spol. jsme na sebe hodili pár vražedných pohledů a pak si hleděly svýho. Já si sedla s Gustavem. Jak jinak taky, že? „Terri?", zeptal se mě. „Potřebuješ něco?", zeptala jsem se na oplátku. „Jak dlouho je to, co se s Andreou nenávidíte?", položil otázku. Začala jsem:

„Už se to děje od první třídy. S Andreou jsme byly zprvu kamarádky. Byly jsme taková větší parta. Byly tam ty stejné holky, jako jsou tam teď. Jen jsem u nich byla ještě já. Jenže mě nabádaly k tomu, abych ukradla profesorce Listlonové peníze. Samozřejmě jsem to odmítla. Jenže ony mě nabádaly dál a tak jsem k nim jednu dobu nemluvila. Jednou ke mě přišly s omluvou. Já ji bohužel přijmula. Když jsem jednou šla domů, zaslechla jsem je, že si o mě něco cosi šeptaj. Hele, a víte o tom, že se kamarádí s Gustavem. Ten Gustav Åhr. Myslím, že ho znáte.
S tím deb*lem?! To si děláš p*del?! Vždyť nemá peníze ani na ty podělaný rohlíky!!
Začaly se nahlas smát, dokud si nevšimly, že tam nehybně stojím. Snažily se mi omluvit. Odmítla jsem to. Konečně. Já dostala rozum! Jenže se mi to vymstilo...
Začaly pomlouvat i mě, až to vedlo k šikaně. Nejčastěji po mě plivou žvýkačky. Učitelky o tom ví, ale nic s tím nedělají. Rodičům ani jednou nezavolaly..."

„Ou, tak to mě mrzí." prohlásil, když si to doposlechl.

Pak jsme dorazili ke škole. A začalo to. Obyčejný nudný den. Ale Gustav chodí do třídy se mnou, takže se tam ani trochu nenudím. Nejlepší je, že Andrea a spol. chodí do třídy vedle. Ale stejnak máme některý hodiny propojený. Třeba tělocvik. A tam se jim nevyhnu. Protože tam se mnou není Gustav. A jak jsem říkala, žádnýho jinýho kamaráda nemám...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
OMFG! Já to dokázala! xd🙏
Napočítala jsem tu 626 slov, což je šílený! (teda na mě 😂🙏)
Zatím teda ahoj! 😊❤️