Pohádky na dobrou noc

Byl to jenom sen! Nebo..?

No teda.. celý se to už tak nějak prapodivně začalo - byli jsme tam taková Superparta, ve které jsem byla já, Lejdy a z nějakých debilních neznámých důvodů Markova ségra a moje spolužačka. A byli jsme ta Superparta proto, že každý z nás měl křídla a nějakou schopnost, myslím, že na ovládání živlů, akorát já byla nejlepší a mohla jsem ovládat všechny. No a byli jsme v nějakém baráčku, kde byl nějaký týpeček, který nám říkal, že máme nějaké poslání, které musíme splnit, tak nám dával pokyny, že kam máme letět, co tam máme udělat a tak.. a v ten moment na ten jeho baráček někdo zaútočil, tak nám řekl, že musíme rychle zdrhnout a nesmíme zapomenout na to poslání! Tak jsme se všichni namačkali na půdu, kde jsme si otevřeli okno a odsud jsme rychle vyletěli.. akorát ti borci, co tam útočili, si nás všimli, tak letěli za námi (ano, taky měli křídla), takže se z toho stala taková honička o život. Jak jsme se jim snažili zdrhnout, tak jsme vletěli do bouřky, kde ta moje spolužačka dostala nápad, že vletíme do mraků nebo až nad ně a tam se jich nějak už zbavíme.. což jsme ale všichni zamítli, ale nakonec se nám jich povedlo nějak zbavit. Tak jsme se nakonec vymotali i z té bouřky a přistáli jsme v nějakém zcela očividně českém městě, abychom si odpočinuli. Tam jsme se tak nějak rozdělili a někde vedle začali padat atomovky.. tak se lidi začali schovávat, všude byla panika, já se tam schovávala s jednou babičkou a její kámoškou a tam jsme nějak ten déšť atomovek přestáli. Pak ta babička byla jako hrozně happy, že to přežili a začala tam jako tak tančit radostí, tak jsem jí řekla, že jestli chce, tak jí i tu její kámošku odnesu domů. Tak ona jako tak nadšeně souhlasila, ale té její kámošce nějak jeblo a rozeběhla se bůhví kam a celou dobu něco křičela. Ta babička nad tím jenom tak mávla rukou, že to bylo jenom otázkou času a řekla mi, ať jí odnesu do nemocnice, už nevím ani proč tam chtěla. Tak jsem jí tam odnesla a pak jsem se jako jen tak rozletěla nějakým směrem, až jsem se po několika dnech dostala nevímjak k Lukymu do bytu. Tam jsem si v klidu vlítla oknem dovnitř, kde seděl u televize Shit a spokojeně žral nějaký koláčky. Tak jsem se jako vždy musela postěžovat, že mám hlad, ale Shit se nechtěl podělit, tak jsem se urazila a šla jsem hledat něco k jídlu. Našla jsem tam nějakou komůrku nebo co to bylo (nevím, jestli takovýho Luky v bytě má, ale nejspíš asi ne.. nevadí) a tam si na malé židličce seděl Luky a snažil se hrát na kytaru. Tak se mě jako lekl, ale pak se mě zeptal, že co hledám. Já jsem tam tak začala prohledávat ty poličky, že hledám něco k jídlu a na to mi on řekl, že asi nic moc nenajdu, protože on věčně jenom spí a nemá moc čas nakupovat. V ten moment jsem tam našla nějaký sušenky, tak jsem si je vzala, řekla jsem mu, ať se nenechá rušit a ať v klidu hraje dál a šla jsem si sednout k televizi, kde Shit pořád žral ty pitomý koláčky. Tak jsem tam otevřela ty sušenky a pak mě napadlo, že kde je asi zbytek mojí party, ale napsala jsem jenom Lejdy, že kde je. Ta mi napsala, že je doma, že mrdá na celé poslání, že hraje nějakou super hru, tak jsem jí řekla, ať mrdá na poslání, mrdá na hru a doletí sem, že mám sušenky. Tak se nakonec nechala překecat, já jí řekla, ať letí směrem na Prahu, že jí poletím naproti. Tak jsem tam nechala na stole ty otevřený sušenky a hezky jsem Shita varovala, aby ses jich ani nedotkl, že se vrátím za pár dní a chci tam ty sušenky najít. Hned po tom jsem zase vyletěla z okna a letěla jsem Lejdy naproti.

Najednou jsem se strhla na posteli. Křičela na mě máma. Tohle jí neodpustím..

*By Foxyas (Pája La PaPája)*

Klack all!