Kde jsou ty časy, kdy rok měl dvanáct měsíců a týden sedm dní?
Teď se mi před očima míhají ručičky hodinek a listy z kalendáře opadávají, jako podzimní listí.
A já stojím nad kanálem, do kterého mizí můj čas, protékající mi mezi prsty.
Stojím nad ním a sleduji, jak čas mizí, místo abych se rozběhl ven
a žil.
Stojí nás tu víc, každý zamotaný do své vlastní sítě, které jako v nějakém špatném vtipu říkáme "sociální".
Stojíme tady a vyprávíme si o tom, jaké je to venku.
Takže se zdá, jako by můj kanál byl ten jediný.
Ale ani já o něm nemluvím.
Vždyť venku je tak hezky...
-------
První "báseň" a hned se nerýmuje. To jsem to dopracoval...
YOU ARE READING
Výkřiky do tmy
PoetryVýkřiky do tmy, zbytečné verše, poezie do šuplíku. Třeba se budou někomu líbit.