Chlapec s modrými vlasy se natáhl pro mobil, aby vypnul ten otravný zvuk. Těch vibrací, které ho budily každé ráno už měl po krk.
Nesnášel to.
Tiše, roztomile zakňoural, protřel si očka a trochu se protáhl. Mohl si dovolit ještě pár minut ležet. Této možnosti však nevyužil a pomalu se zvedl z postele.
Nenáviděl, když musel ze svého pokoje s kobercem vyjít a jít do kuchyně, kde byla celá zem pokryta studenými dlaždičkami.Líným krokem se vydal ke skříni, odkud vyndal obyčejnou šedou oversized mikinu, černé úplé džíny a bílou roušku. Sundal si pyžamo a podíval se do zrcadla. Nesnášel se. Připadal si hnusný. Tlustý. Byl sám sebou znechucený. Raději si rychle oblékl to co vyndal ze skříně a zahnal nenávistné myšlenky.
Byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že si až teď uvědomil že jeho žaludek vyžaduje nějaké to jídlo. Vydal se po schodech dolů a došel do kuchyně. Chvíli tam jen stál a přemýšlel co by si dal k snídani, pak ale přistoupil k názoru, že se vydá do školy bez snídaně. 'Nějak to vydržím,' pomyslel si. Když už ale odcházel z kuchyně s plánem dojít si do pokoje pro batoh, všiml si papírku na lednici.
'Ahoj zlato. Užij si to v té nové škole. Bude to fajn, uvidíš! Až přijdeš domů, dej mi vědět.. přijdu dnes z práce až v noci. Můžeš si zařídit ten intr.. tedy pokud budeš chtít. Pořád máš čas si to rozmyslet. Pa.
-Máma'Až teď si to uvědomil- dnes nastupuje na novou školu. Sevřelo se mu hrdlo a srdce mu málem přestalo bít.
Co když se mu budou smát kvůli tomu, že je z Asie? Co když si z něj budou dělat srandu kvůli tomu, že sleduje anime a poslouchá kpop? Co když to bude stejné jako na minulé škole a budou ho nenávidět a šikanovat?
Hlavou se mu honily podobné myšlenky. Pomalu a klidně začal počítat do deseti. Absolutně nevěděl, jestli se mu povedlo se uklidnit, ale doběhl si pro tašku, hodil si jí na rameno a seběhl zpět dolů. Do kapsy si strčil mobil, klíče a peněženku a vydal se do nové školy.
Zamkl dveře od domu a mířil si to směr škola. Po té -pro něj dlouhé- cestě vešel do dveří školy. Neměl moc dobré pocity. Už úplně viděl, jak mají všichni nad 180 centimetrů a on tam bude jediný maličký se svými 162 centimetry. Chvíli se rozhlížel po chodbě. Nechtěl se tam ztratit. Proto se zeptal náhodné holky, která jako jediná byla na chodbě.
„A-ahoj..jsem t-u nový," oslovil hnědovlasou holku s ofinkou. Když se na něj otočila, přišla mu sympatická. Emo holka s ofinkou a Nirvana oversized mikinou.
Byla zrovna podobného vzrůstu jako on. Mohla být podle něj na centimetry stejně vysoká jako on.„Nevím k-kde je tu ředitelna..m-myslíš, že bys mi m-mohla pomoct?" dopověděl a ona se na něj usmála.
„Ah..ale jistě. Pojď za mnou." Mile se usmála a ukázala mu ať ho následuje. „Jinak..jsem Rose." Znovu promluvila na Moonbina Rose.
„Já jsem Moonbin." Usmál se na oplátku modrovlasý chlapec. Společně přešli celou chodbu až došli k jedním dveřím. Moonbin se jí lehce uklonil, jak u nich bylo zvykem a tiše poděkoval.
„Tak já už půjdu. Tady je moje číslo mimochodem." Mírumilovně se usmála, vytáhla z kapsy papírek s předepsaným číslem, podala mu ho a pohladila ho po vláskách. Moonbin sklopil hlavu, ještě pár vteřin si mačkal rukávy od mikiny a pak se odvážil zaťukat. Zaťukal třikrát a hodně potichu. Nechtěl na sebe nějak extra upozorňovat. Po pár vteřinách se ze vnitř ozvalo hlasité, ale přesto milé dále. Nacož Moonbin hned zareagoval a opatrně otevřel dveře. Snad nikdy nebyl tak moc nervózní jako teď.
H
ned jak vešel, tak za sebou potichu zavřel dveře a podíval se na člověka před sebou, který seděl za stolem. K jeho překvapení zjistil, že je to žena. Odvodil si, že to bude ředitelka školy. „Dobrý d-den.." nejistě zašeptal a sklopil pohled.„Ale chlapče.. nemusíš se bát nebo stydět ano? Já tě neukousnu." Řekla milým hlasem ředitelka. Moonbin se lehce usmál a zvedl k ní pohled. Byla to další sympatická žena s krátkými červenými vlasy. Mohlo jí být tak kolem čtyřicítky. Zamlouvala se mu. Zatím se mu zdála o hodně milejší než jeho bývalá ředitelka. To byla naopak černovlasá bestie, která řvala na všechny kteří se jí dostali pod drápy.
„Ty jsi nový, že? Hádám, Lee Moonbin?" Řekla s úsměvem žena, bez toho aby se hrabala v papírech nebo ve složkách v počítači. Moonbin na ní šokovaně zíral aniž by si to uvědomil. Asi po deseti vteřinách si vzpomněl, že by byla asi slušnost odpovědět.
„A-ano. To jsem já. Měl bych jít do-"
„Do druháku. Ano." Přerušila ho červenovlasá žena, neboli jeho nová ředitelka. Modrovlasý chlapec rychle přikývl a nervózně přenesl váhu na druhou nohu.„Jinak.. paní-"
„Jeffersonová."
„Paní Jeffersonová.. takže myslíte, že i když mi teprve bude patnáct, mohu nastopit do druháku?" Zeptal se opatrně Moonbin a vysloužil si milý, uklidňující úsměv.„Ale jistě, není to nic tak neobvyklého. Hold se stává, že některé děti jdou do školy o pár let dřív. Nelam si s tím hlavu." Odpověděla mile a poposedla si na židli.
„Teď běž před třídu, která je hned naproti záchodům. Najdeš jí..to se neboj," zasmála se.
„Počkej před třídou, dokud nepřijde tvoje třídní. Poznáš jí. Vysoká, zrzavá..velmi sympatická paní. Určitě si tě zamiluje. Ona tě vezme s sebou do třídy a řekne ti co dál, dobře?" Vysvětlila mu a kývla na něj ve znamení 'hodně štěstí'. Moonbin se na ní usmál, tiše se rozloučil a vydal se ke třídě naproti záchodům.Opřel se o zeď vedle dveří a zavřel oči.
Zatím to tu je fajn. Možná, že se mi tu i bude líbit..lidi jsou tu zatím milí. Třeba Rose se mnou bude chodit do třídy. Doufám, že ano..byla by to skvělá kamarádka.
ČTEŠ
angel & devil || gay story
FanfictionMoonbin. Obyčejně vypadající, ale přesto něčím speciální kluk. Přestup na novou školu možná pro něj nebude moc jednoduchý. Najde si tam přátele? Nebo dokonce někoho, komu by na něm záleželo víc než na příteli?