Monika 15 let
Stalo se mi to když mi bylo ještě 14 let. Byla jsem typická holka. Měla jsem hodnou mámu otravného mladšího bratra a ve škole se to dalo přežít.
Do třídy k nám přišel nový spolužák a to, že byl rom mu nepřekáželo být tak okouzlujicím. Byl úplně jiný než ostatní. Jeho čokoládově hnědé oči dokázali proniknout tak hluboko, že jsem se cítila průsvitná. Jeho jménem jsem měla popsané vše co jsem jen mohla mít. Obzvlášť zajímavé bylo to, když mi sympatie začal opětovat.
Ze začátku to bylo pouhé rozdělení se o čokoládu. Potom doprovázení domů. Nekonečné telefonáty a schůzky i o víkendua potom ten osudný den když jsem ho pozvala k nám...
Ten den bratr spal u kamaráda takže už po škole jako by se po něm slehla zem a máma měla odpolední takže nehrozilo, že by se odněkud objevila.
Šla jsem hodit tašku do obýváku a Martina poslala do svýho pokoje. Kdybych věděla co tam bude provádět tak ho tam ani nepustím.
,,Sexy prádýlko Mončo."
,,Ty úchyle! Ty mi šmejdíš v šuplíkách?"
,,Tak přeci si to nenechám ujít, když už jsem začal ne." Prohlásil Martin a culil se na mě tak, že jsem mu pomalu viděla i dáseň. Měl na sobě uplý džíny a bílý tričko pod kterým ještě víc vynikala jeho snědá pleť. Působil hrozně přitažlivě, ale zároveň jsem na něj měla hrozný vztek.
,,Co si o sobě myslíš ty debile? Jen tak se mi začneš hrabat ve věcích a ještě se směješ."
,,Jo tak černá krajka jo? Co kdybys mi to předvedla na sobě?" Svými oči mě dokonale svlíkal, ale já se nenechala odbít.
,,Na to zapomeň! Vypadni!"
,,Myslím,že ani vlastně nechceš abych odešel." Nevím jak ho to napadlo, ale opravdu jsem nechtěla aby odešel. Začala jsem se hrozně červenat a nemohla si pomoct. Přistoupila jsem o krok blíž a mlčela. On se mi upřeně díval do očí a čekal co bude dál. Když konečně pochopil, že já už nic víc neudělám, přistoupil blíž a začal mě něžně hladit po ramenou a dal mi pusu.
,,Martine, co děláš?"
,,Ale no tak, neříkej že se ti to nelíbí." Měl pravdu líbilo a to moc. Začal mi svlíkat tričko a já neměla ani sílu ani chuť se mu bránit. Byl tak něžný a zároveň krásně voněl. Než jsem si stačila cokoli uvědomit leželi jsme na mý posteli úplně nazí. Pak ani nevím co se stalo, ale už jsem to najednou nebyla vůbec já. Už jsem se nestarala o následky a pouze jsem chtěla aby pokračoval. Byla jsem najednou divoká jako nikdy.
,,Ty jo Mončo ty jsi byla vždycky v ráži, ale aby s tebe byl až takovej drak tak to jsem ještě neviděl." Všechno se chýlilo k tomu, že se spolu vyspíme ani mi nedošlo, že jsem panna a že Martin bude zrovna ten co to změní.
Nemám ponětí jak dlouho to vše muselo trvat, ale bylo to krásný a Martin mi teď připadal víc pohledný než kdy koliv před tím.
Hrozně rychle se oblékl jako by někam spěchal.
,,Musím jít Moni. Miluju tě a určitě si to musíme zopakovat."
,,Taky tě miluju. Těším se na tebe a buď na sebe opatrný."
,,Starostlivá mamča." Řekl celkem posmívačným tonem.
,,Tak ahoj."
,,Čau."
Když jsem po něm zavřela dveře vrátila jsem se do postele a přemýšlela. Říkala jsem si, že teď asi s Martinem chodíme. Když už se tak teda stalo. A bude pak z něj dobrý kluk? Nepodvede mě s jinou?
Nevím jak, ale usnula jsem a mamka říkala, že když přišla spala jsem prý jak novorozenec.
Když jsem pak přišla do školy, moc jsem se na Martina těšila, ale marně. Martin chyběl. A to nejen ten den ale celý týden. Měla jsem strach jestli to není kvůli mně. Nebral mi telefon a ani se mi nějakým způsobem neozýval.
V pondělí přišel do školy a vysvětlil mi, že odjeli s rodiči na chatu a že mi to zapomněl říct. Odpoledne jsme šli k nám a zopakovali to co jsme předtím začali. Takhle to šlo další 3 měsíce a to, že mi stále nebylo 15 nikoho netrápilo.
Začala jsem přibírat a po mých oblíbených nakládaných okurkách mi bylo špatně, ale to mě nezajímalo měla jsem Martina a to bylo vše co jsem potřebovala.
Jednou odpoledne, když jsme s Martinem měli jít zase k nám udělalo se mi fakt hrozně a Martin jako vtip mi podal těhotenský test ať si ho ráno udělám. Vzala jsem to s klidem přeci o nic nejde jen o nejaký blbý test. Výsledek mě však velmi nemile překvapil. Byla jsem těhotná.
Dostala jsem hrozný strach s toho, že to s mamkou sekne až se to dozví, ale víc mě vystrašilo to, že se se mnou Martin rozejde. Tak jsem se rozhodla, že to nikomu neřeknu.
Byla jsem čím dál víc náladová a začala přibírat. Mámě jsem to vysvětlila tak, že se blíží pololetí a já mám hrozný stres z toho aby vše klaplo.Martin mi řekl, že s bečkou být nechce a tak jsem mu byla nucena říct pravdu o dítěti. Dělal hrozný scény z toho, že dítě rozhodně v plánu neměl a ať to dám pryč.
Byla jsem z jeho reakce hrozně sklamaná, ale i přes to jsem se neodvážila to říct mámě.
Martin mě ignoroval a tak jsem týden proflákala doma s tím, že je mi nějako špatně.
Rozhodla jsem se, že už to nemá cenu tajit. Martin se ke mně nevrátí a já sama dítě nezvládnu. A navíc na mě ještě čeká škola.
Když jsem to řekla mámě, nejdřív na mě řvala, že ona to tušila, ale potom si najednou sedla na pohovku a utichla.
,,Moniko, co s tím teď jako hodláš dělat? Doufám, že tě nenapadlo si to nechat."
,,Promiň mami, udělala jsem strašlivou chybu. Zamilovala jsem se a byla jsem hrozně hloupá a naletěla." řekla jsem mámě a začaly se mi kutálet po tvářích slzy. ,,Mami já nechci aby moje dítě nemělo tátu takže to chci dát.." zarazil se mi hlas jé nebyla schopná ze sebe vydat ani hlásku.
,,Pojď sem ke mně." Máma mě objala a začala mě hladit po vlasech tak jak to vždycky dělávala když jsem byla malá a něco mě bolelo nebo jsem byla smutná. ,,Víš přece, že tě miluju holčičko moje. Zítra to půjdeme zařídit ano?"
,,Dobře."
,,A už nebreč bude tě bolet hlavička."
,,Mami děkuji ti za všechno. Za to, že jsi teď tu se mnou když tě opravdu potřebuju."
,,My to spolu zvládneme kočičko. Běž do postele. Ráno je moudřejší večera. Dobrou"
,,Dobrou mami." Najednou jsem se zase cítila jako malá holčička co by chtěla pochovat od maminky. Myšlenka, že já sama mám být maminka mě úplně ohlušila a já nevnímala okolí. Byla jsem si moc dobře vědoma toho, že pět a půl měsíců je dost na to abych zapomněla na potrat, ale za zkoušku to stálo. Vyčistila jsem si hlavu od zlých myšlenek a radši šla spát.
Další den jsme šli ke gynekologovi a ten nám potvrdil ty největší obavy. Už je pozdě na to aby se dítě dalo pryč. Prohlídl si mě a dal mi mastičku na bríško aby se prý kůže líp napínala.
Když jsme se vrátily domů, máma ze sebe nevydala ani hlásku. Uvařila mou oblíbenou bramborovou kaši s řízkem a upekla výborný jablečný závin.
Do večera s nikým nemluvila a nakonec před spaním popřála jen dobrou noc.
Atmosféra byla doma čím dál tím víc napjatá. Bratrovi to taky došlo, že jeho sestra bude mít mimčo.
Netrvalo dlouho a dostavili se i bolesti a únava. Ve škole jsem byla vynucena podstoupit individuální plán vyučování.
Máma se mi začala odcizovat a já měla pořád pocit, že já a dítě jsme ji na obtíž.
