Poslední Zvonění

2

„To ty jsi mě zabila, rozumíš ty jsi to byla, kvůli tobě jsem mrtvý!" Křičel Kevin na Elizabeth.
„Kevine, no tak vzpamatuj se přeci, vždyť já to nebyla." Bránila se Elizabeth.
„Ale jo byla jsi to ty a teď tě zabiju." Kevin vytáhnul nůž a vrazil ho Elizabeth do břicha. Elizabeth si v bolestech lehla na zem a držela si břicho.
„Elizabeth, Elizabeth!" Křičel neznámý hlas. Byla to její mamka. Elizabeth se probudila celá zpocená. „Elizabeth, je ti dobře?" Podivila se její mamka.
„Jo, něco ošklivého se mi jen zdálo." „První den školy a ty už máš z toho noční můry. Elizabeth vstala z postele a šla se nasnídat, namazala si rohlík s marmeládou a uvařila si čaj.
„Odkdy piješ čaj, nikdy jsi ho nechtěla, ani když si byla malá."
„Proboha, to musíš furt něco rozebírat."
„Musím jít." Elizabeth vstala a oblékla se a vypadla z baráku. Bylo hrozně moc hodin. Když došla ke škole a vyšla po těch vysokých schodech nahoru, tak uviděla, že všichni žáci stojí před třídou. Všude byly slyšet hlasy, jak si všichni šeptají. Elizabeth se protáhla ke dveřím, aby viděla. Na školních dveřích bylo napsáno číslo 278 místo 277. Kolem ní prošla Karolína a řekla jí: „Dneska má Kevin narozeniny a když jsme sem přišli bylo to tam už napsané."
„Kdo ví co je na tom prosím tě pravda." Řekla Elizabeth a obrátila oči v sloup. Kolem prošel pan učitel Major a zadíval se na dveře.
„Můžete mi sakra vysvětlit proč nejste ve třídě, vždyť už je dávno hodina, to že se učitelka zpozdila neznamená, že tu budete dělat brajgl." Žáci se usadili a do třídy přišla matikářka paní Winstonová.
„Takže dobré ráno žáci, dneska chybí Tomáš a Karolína, jinak nikdo jiný nechybí, tak to je hezké, to bychom si mohli napsat písemku."
„To je divné." Pomyslela si Elizabeth. „Karolína tu ráno ještě byla, stála u dveří." 
„K tabuli půjde Adam, Lenka, Eliáš a ještě by mohla jít Elizabeth." „A vypočítejte rovnici:  × +12-21×-1=21×2-×
„To je těžké, kdo to má vědět."
„Eliáši, tohle je učivo osmé třídy a vy to nikdo neumíte, běž si sednout a ty Lenko taky, Adame ty nemáš pro změnu nic, taky do lavice." Nikdo z celé třídy rovnice neuměl, jediný kdo normálně počítal, byla Elizabeth. Když dopočítala, tak si sedla do lavice. Učitelka přistoupila k tabuli.
„Máš to blbě, x a 1x je to stejné, x neznamená 0. Máš za 5 a vy ostatní u tabule taky." .............................................................. Byla volná hodina a Elizabeth byla venku, nechápala jak jí mohla paní Winstonová dát 5 kvůli jedné chybě. Ale najednou spatřila v dáli Karolínu s Tomášem, utíkala za nimi. Najednou se zastavila, uviděla, že se líbají. „Sakra, oni spolu chodí a místo školy si jdou v klidu na rande." Elizabeth se rozhodla, že si zjistí nějaké informace o Tomášovi. Nevěděla kdo by mohl být jeho kamarád a tak se rozhoda, že se zeptá Adama, ten se bavil s každým, takže určitě bude schopen říct něco o Tomášovi. „Adame, Adame!!!" Elizabeth ho doběhla.
„Počkej, chci se jen na něco zeptat, prosím."
„No, co je."
„Znáš Tomáše?"
„Jo, ale nebavím se s ním."
„Aha, tak nic." Elizabeth odešla. „Počkej!!!" zařval Adam.
„Co blbneš, to, že se s ním nebavím neznamená, že ho neznám."
„Řekni mi něco o něm, prosím."
„Ty vogo, co ti jako o něm mám říct, jestli s ním chceš chodit, tak máš smůlu, chodí s ním Karolína."
„Ne, to je mi jedno, jen mi řekni všechno, co o něm víš."
„Dobře, jmenuje se Tomáš Perzit a přišel sem minulý rok, po tom co zmizel Kevin Cash, toho určitě znáš, tak po měsíci sem přišel on, řekl mi, že byl asi na 6 školách, měl potíže se šikanou. Přešel sem, asi rok se s nikým nebavil, měl strach, že ho někdo začne šikanovat, ale ke konci školního roku, se začal trochu s námi bavit, zamiloval se do Karolíny a ona do něho taky. Se mnou se bavil, ale já byl takový debil, že jsem ho začal šikanovat, chtěl jsem vědět jak bude reagovat. Neuměl se bránit, nechal jsem ho být a on se mi teď vyhýbá obloukem.
„To je fakt od tebe hnusný, ale dík za informace." Tomáš nebyl zas tak špatnej, byl vysoké postavy a na rozdíl od ostatních se nechoval jako idiot, byl rozumný a na první pohled vypadal jako vysokoškolák.  ............................................................ Když skončila volná hodina, tak Elizabeth uviděla Tomáše a Karolínu, jak se vrací do školy. Asi jim skončilo jejich rande. Měli hodinu češtiny a třídní učitelku, která si ani nevšimla, že Karolína s Tomášem chyběli, nejspíš proto, že se nedívá do třídnice.  „Takže děti, dnes každý řekne datum narození. A ještě radši telefonní číslo rodičů, blíží se rodičák a polovina rodičů, zas nepřijde, takže ať se jim dovolám, však víte, že tohle děláme každý rok, takže někoho z vás mám zapsaného. Elizabeth tebe nemám zapsanou, tak diktuj."
„Datum narození je 2.3.2004 a telefonní číslo, vím jen mamky a to je 603 568 893.
„Teď ty Tomáši."
„datum a rok narození je 21.5.2004 a telefonní číslo rodičů neznám."
„Tak si ho laskavě zjisti Tomáši, protože zrovna ty tady máš špatné známky a pokud vím tak tvoji rodiče na třídní schůzky nechodí.
„A ještě Andrea mi řekne telefonní číslo, to nemám, jen datum narození." „774 560 001."
„Děkuji, pro dnešek můžete jít domů." Žáci se radostně rozběhli ke dveřím a vyběhli ven. Elizabeth byla ráda, že může jít domů. Šla jako jediná jiným směrem než ostatní žáci. Najednou uslyšela kroky, které blíží k ní, otočila se a uviděla jak za ní běží Tomáš, zastavila se a počkala na něho. „Tomáši, co tu děláš?"
„Máme společnou cestu."
„A mimochodem, nepřijde ti trochu neslušné mě s Karolínou pozorovat?!" Tomáš jí přiložil nůž je krku, tohle se nebude opakovat, je ti to jasné. Pak odešel a Elizabeth celá vyděšená utekla domů a nechápala jak mohl být Tomáš šikanovaný, když ji teď ohrožuje nožem.