Jak moc máme být slušní, aby se nám dostalo náležitého zacházení? Nebo alespoň slušnosti? Hovořit slušně bez sprostoty, sdílet stejný úhel pohledu a správný výraz v dané situaci. Slušně oblečen, umyt a vydechovat z úst peprmintovou vůni pasty nebo žvýkacky. Především zápach z cigaret praští přes nos každého kdo nekouří. Vhodně vystudovaný, nejlépe s doktorátem nebo mít vysezený zadek z postu ředitele firmy. Bude to stačit nebo je to stále málo? Máme se poklonit a očistit jim boty? Donést nemalý dar pro jejich nenásilná ústa? Uvést je jako nejvyšší z nejvyšších a splnit jim vše co si poručí? Nebo jen stačí narazit na správného člověka... Stačí přejít do nižší kategorie a už jsme ti co se nechtějí učit, ti co nechtějí pracovat, ti lenošící co se štítí špíny a neumí se chovat. Nebo nás ta práce či škola baví a oni to nedokážou svými chytrymi hlavami pochopit? Říkají že jsme zbrklý, nerozvazní a neumíme racionálně myslet. Že si bez maturity nenajdeme vhodně placenou praci. Ale přemýšlí oni nad nami? Raději vyhlásí ztavku aby dostali více i když už tak mají dost. Nechají malé děti celý den bez režimu a rodiče ať si s tím dělají co chtějí. Je inteligentní nad tímhle nepřemýšlet? Ti rodiče si můžou vzít volno ale také nemusí, co když tvrdě pracují a ten jeden den jim uteče zpousta peněz, které vkládají do dětí? Ale proč by na tom takhle přemýšleli, když mi učňové, uklízečky, pečovatelé, rozvazeči jídla a městští zahradníci jsme nevzdělanci a líní povlove. My si to přece musíme umět zařídit....
